Nový portrét mlhoviny Omega

ESO 025/09 tisková zpráva

Mlhovina Omega jsou hvězdné jesličky, ve kterých mladé hvězdy rozzáří zhuštěniny plynu a prachu nádhernými pastelovými barvami. V celé jejich kráse je odhaluje nový snímek zveřejněný ESO.

Mlhovina Omega, někdy též nazývána Labutí mlhovina (Swan nebula), představuje zářící hvězdné jesličky, které se nacházejí ve vzdálenosti 5 550 světelných let od nás, směrem do souhvězdí Střelce (Sagitarius, Sag). Průměr mlhoviny, jež obsahuje značné množství plynu a prachu, přesahuje 15 světelných let a proces hvězdotvorby v této oblasti vedl v nedávné minulosti ke zrodu malé hvězdokupy. Intenzivní záření a silný hvězdný vítr mladých hmotných hvězd doslova vyřezaly ve zbylém okolním materiálu pozoruhodně jemné struktury. Při pohledu malým dalekohledem připomínala mlhovina svým tvarem některým pozorovatelům poslední písmeno řecké abecedy – W, jiným pak labuť s jejím dlouhým zahnutým krkem. Existují však ještě další méně známá pojmenování tohoto nápadného nebeského objektu - například mlhovina Podkova nebo Humr.

Objevil ji švýcarský astronom Jean-Philippe Loys de Chéseaux kolem roku 1745. O dvacet let později ji nezávisle na předcházejícím astronomovi nalezl také francouzský lovec komet Charles Messier a zařadil ji do svého slavného katalogu nehvězdných objektů pod číslem 17. V malém dalekohledu ji uvidíte jako mlhavě svítící skvrnku na pozadí hvězdného pole mléčné dráhy. V minulosti si pozorovatelé nebyli jisti, zda se jedná o oblak plynu nebo vzdálenou kupu hvězd. Otázku zodpověděl až v roce 1866 William Huggins. Díky použití nového přístroje – astronomického spektrografu – rozpoznal, že mlhovina Omega je zářícím oblakem plynu.

Astronomové postupně zjistili, že Omega je jednou z nejmladších a nejhmotnějších oblastí Galaxie, ve které i v současnosti vznikají nové hvězdy. Hvězdotvorba zde byla nastartována teprve před několika miliony let a pokračuje dodnes. Jasně zářící oblaka zachycená na snímku jsou však jen slabým odleskem mnohem většího mraku temného molekulárního plynu. Mimo něj je na snímku  zachycen také prach, jenž je pozůstatkem krátkého života velmi hmotných hvězd. Ty jej v závěrečné fázi svého života vrátily zpět do mlhoviny a umožnily tak vznik dalších generací stálic a planet kolem nich.

Zveřejněný snímek byl pořízen pomocí zařízení EMMI na dalekohledu ESO/NTT (3,58 m, La Silla, Chile). V jemných detailech zachycuje centrální část mlhoviny. Podobný záběr byl stejným dalekohledem, vybaveného ale přístrojem SOFI, který pracuje v infračervené oblasti spektra, pořízen již v roce 2000 (ESO Press Photo 24a/00). Astronomům tehdy poskytl neobvyklý pohled skrze prachová oblaka a jasně zviditelnil dříve nepozorované hvězdy. Části mlhoviny fotografoval s velkým rozlišením také Hubbleův kosmický dalekohled (heic0305a a heic0206d).

Zvláštní velký čtvercový útvar v levé části snímku je prachové mračno, které zastiňuje za ním ležící oblaka zářícího plynu. Fascinující paleta jemných odstínů barev je dána přítomností různých plynů (většinou se jedná o vodík, ale nalezneme zde také kyslík, dusík či síru), které svítí díky intenzivnímu ultrafialovému záření přicházejícímu z mladých hvězd.

Zdroj

Další informace:

ESO (Evropská jižní observatoř) je mezinárodní evropskou organizací pro astronomii. Jejími členy (14) jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních dalekohledů, jenž zpřístupní astronomům významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli v astronomickém výzkumu a mezinárodní spolupráci. V současnosti provozuje světově jedinečné observatoře, jež se nacházejí na poušti Atacama Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu ESO provozuje nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle – Velmi velký dalekohled (VLT). Zároveň je ESO evropským zástupcem  největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Bude pracovat ve viditelném a infračerveném oboru a stane se největším dalekohledem světa.

Kontakt:

Henri Boffin, ESO, Tel.: +49 89 3200 6222, +49 174 51 54 324, e-mail: hboffin@eso.org

ESO Press Officer in Chile: Valeria Foncea - +56 2 463 3123 - vfoncea@eso.org

Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040 suchan@astro.cz