Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Výzkumníci modelovali podmínky nezbytné pro unikátní magnetické pole Saturnu. Nové simulace uskutečněné na Johns Hopkins University poskytují netušený pohled do nitra planety Saturn, z kterých vyplývá, že tlustá vrstva héliového deště by mohla ovlivňovat magnetické pole planety.
Modely publikované nedávno v časopise AGU Advances rovněž naznačují, že nitro planety Saturn může charakterizovat oblast s vysokou teplotou v rovníkovém regionu, oblast s nízkou teplotou ve vysokých šířkách a nahoře s vrstvou héliového deště. Je velmi obtížné studovat vnitřní struktury velkých plynných planet a toto úsilí vložit do zmapování neviditelných regionů Saturnu.
„Na základě studia, jak se Saturn zformoval a jak se během času vyvíjel, se můžeme dozvědět mnoho informací o vzniku dalších planet podobných Saturnu ve Sluneční soustavě, ale i za jejími hranicemi,“ říká spoluautorka studie Sabine Stanleyová, planetoložka na Johns Hopkins University.
Vzhledem k magnetickému poli se Saturn odlišuje od planet naší Sluneční soustavy, protože jeho magnetické pole se zdá být téměř dokonale symetrické kolem rotační osy planety. Detailní měření magnetického pole shromážděná sondou NASA s názvem Cassini, která obíhala dlouhou dobu kolem Saturnu, poskytla příležitost lépe porozumět hlubokému nitru planety, kde je magnetické pole generováno, říká hlavní autor článku Chi Yan pracující na Johns Hopkins University.
Vložením dat shromážděných sondou Cassini do výkonných počítačových simulací použitých ke studiu počasí a klimatu prozkoumali Chi Yan a Sabine Stanleyová, jaké ingredience jsou nezbytné k vytvoření dynama – mechanismu elektromagnetické konverze – které by mohlo vysvětlit magnetické pole Saturnu.
„Jedna věc, kterou jsme objevili, bylo, jak citlivý byl model na specifické podmínky, jako je například teplota,“ říká Sabine Stanleyová, která je také profesorkou na Johns Hopkins in the Department of Earth & Planetary Sciences and the Space Exploration Sector of the Applied Physics Lab. „A to znamená, že máme vskutku zajímavou sondu do hlubokého nitra planety Saturn, až do hloubky 20 000 kilometrů. V podstatě se jedná o jakýsi druh rentgenového pohledu.“
Překvapivě simulace, které uskutečnili Chi Yan a Sabine Stanleyová, naznačují, že nepatrná hodnota asymetrie osy by mohla ve skutečnosti existovat blízko Saturnova severního a jižního pólu. „Přestože pozorování máme ze Saturnova pohledu perfektně symetrická, v našich počítačových simulacích můžeme zcela podrobně zkoumat jeho magnetické pole,“ dodává Sabine Stanleyová.
Přímá pozorování na pólech by byla nezbytná k potvrzení této skutečnosti, avšak zjištění by mohlo mít význam také pro pochopení dalších problémů, které doslova trápí astronomy již celá desetiletí: například jak měřit rychlost rotace Saturnu, nebo, řečeno jinými slovy, délku dne na planetě.
autor: František Martinek