Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Hubblův kosmický dalekohled HST (NASA) objevil nový měsíc obíhající kolem nejvzdálenější planety Sluneční soustavy – modrozelené planety Neptun. Tímto objevem se počet známých měsíců Neptunu zvýšil na 14.
Průměr nového měsíce je odhadován maximálně na 19 kilometrů, což z něj dělá nejmenší známý měsíček v systému planety Neptun. Je tak malý, že unikl pozornosti kosmické sondy Voyager 2, která kolem Neptunu prolétávala v roce 1989 a zkoumala nejen samotnou planetu, ale i jeho soustavu měsíců a prstenců.
Mark Showalter (SETI Institute in Mountain View, Kalifornie) objevil nový měsíc 1. července 2013, když studoval slabý oblouk jednoho z prstenců kolem Neptunu. „Měsíc i oblouk prstence obíhají velmi rychle, takže jsme museli vymyslet, jakým způsobem sledovat jejich pohyb, abychom mohli vypátrat detaily tohoto systému,“ říká Mark Showalter. „Je to stejné, jako když sportovní fotograf sleduje běžícího atleta – atlet zůstává v ohnisku, avšak pozadí snímku je rozmazané.“
Mark Showalter rozšířil svoje analýzy do vnějších oblastí mnohem dál za soustavu prstenců a všiml si dodatečné bílé skvrny ve vzdálenosti přibližně 105 000 kilometrů od Neptunu, nacházející se mezi drahami měsíců Larissa a Proteus.
Mark Showalter dále analyzoval více než 150 archivních snímků Neptunu pořízených pomocí HST v letech 2004 až 2009. Stejnou bílou skvrnu nacházel znovu a znovu. Na základě pozorovaných poloh určil kruhovou dráhu měsíce, po níž oběhne jednou dokola přibližně za 23 hodiny.
Měsíc, který obdržel předběžné označení S/2004 N 1, je tak malý a tak slabě září, že je přibližně 100 miliónkrát slabší než nejslabší hvězdy, které ještě můžeme pozorovat pouhým okem – bez dalekohledu.
Největší Neptunův měsíc Triton, který se svojí velikostí blíží průměru našeho Měsíce, může být ve skutečnosti zachycenou ledovou planetkou pocházející z Kuiperova pásu na vnějším okraji Sluneční soustavy (s trochou nadsázky můžeme říci, že byl dříve sourozencem Pluta). Toto zachycení mohlo způsobit gravitační destrukci (roztrhání) některých původních měsíců planety Neptun. Mnoho satelitů, které nyní pozorujeme, se pravděpodobně vytvořilo až po tom, co se Triton usadil na neobvyklé retrográdní dráze kolem Neptunu.
Zdroj: http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2013/30/
autor: František Martinek