Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Vědci z projektu New Horizons přemýšlejí o odpovědi na otázku, jak se vypořádat s novými daty shromážděnými o vzdáleném objektu Kuiperova pásu 2014 MU69, kolem nějž prolétne sonda NASA 1. 1. 2019. Při tomto průletu bude zkoumán nejvzdálenější objekt v historii kosmického výzkumu, který se nachází ve vzdálenosti přibližně 1,6 miliardy kilometrů za Plutem.
Pradávné těleso Kuiperova pásu, které se nachází ve vzdálenosti více než 6,5 miliardy kilometrů od Země, procházelo 17. 7. 2017 před jednou vzdálenou hvězdou. Několik pozemních teleskopů rozmístěných pod vedením vědeckého týmu sondy New Horizons v odlehlých částech Patagonie (Argentina), bylo ve správnou dobu na správném místě a mohly sledovat krátký stín planetky – při úkazu známém jako zákryt – a byly schopny zachytit důležitá data, která pomohou lépe naplánovat průlet sondy a určit velikost, tvar, dráhu a prostředí v okolí tělesa 2014 MU69.
Na základě nových pozorování tohoto zákrytu dospěli členové týmu k závěru, že těleso 2014 MU69 možná nebude osamělým sférickým objektem, ale domnívají se, že může jít o „mimořádně protáhlé těleso“ nebo dokonce o binární systém dvou blízkých objektů. Neobvyklý tvar mají podle názoru vědců dvě tělesa, která se mohou vzájemně obíhat blízko sebe nebo se dokonce navzájem dotýkat – což je známo jako těsné nebo dotykové binární systémy – ale může se také jednat o samostatné těleso s velkým odtrženým úlomkem.
Velikost tělesa 2014 MU69 nebo jeho složek rovněž mohla být určena na základě pořízených dat. Vypadá to tak, že těleso není delší než 30 kilometrů a v případě, že se jedná o binární útvar, jeho jednotlivé části mají průměry 15 až 20 kilometrů.
„Tento nový objev je prostě úžasný. Tvar tělesa 2014 MU69 je skutečně provokativní a může znamenat další prvenství pro sondu New Horizons týkající se výzkumu binárního tělesa v oblasti Kuiperova pásu,“ říká Alan Stern, hlavní vědecký pracovník mise ze Southwest Research Institute (SwRI) v Boulderu, Colorado. „Nemohu být šťastnější po vyhodnocení dat z pozorovaného zákrytu, které slibují doslova vědeckou žeň při průletu sondy kolem tělesa 2014 MU69.“
Zákryt pozorovaný 17. července 2017, který poskytnul tato zajímavá data, byl již třetím ambiciózním sledováním zákrytu hvězdy novým cílovým tělesem pro sondu New Horizons. Vědecký tým použil data z Hubbleova kosmického teleskopu HST a z družice Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA k poskytnutí údajů k výpočtům a k velmi přenému určení místa, kam na zemský povrch dopadne stín tělesa 2014 MU69. „Obě tyto kosmické observatoře poskytly zásadní informace k úspěšnému průběhu celé pozorovací kampaně,“ dodává Alan Stern.
Marc Buie, spolupracující vědecký pracovník projektu New Horizons z SwRI, který byl vedoucím pozorovací kampaně, k tomu dodává: „Tyto strhující a téměř nepochopitelné výsledky jsou klíčové pro naplánování dalšího průběhu mise, ale také dodávají tajemství okolnímu prostředí cílového tělesa před přiblížením sondy New Horizons k tělesu 2014 MU69 v době, kdy do cíle zbývá méně než 17 měsíců cesty.“
Zdroj: http://pluto.jhuapl.edu/News-Center/News-Article.php?page=20170803 a https://www.universetoday.com/136713/new-horizons-next-flyby-target-just-got-weirder/
autor: František Martinek