Nové výzkumy mění pohled astronomů na mladý Mars

Klima mladé planety Mars je předmětem rozsáhlých diskusí astronomů. Zatímco dříve se předpokládalo, že na Marsu panovalo teplé a mokré klima podobně jako na Zemi, někteří astronomové se domnívali, že v raném období planety Mars existovalo do značné míry dlouhé zalednění. Z poslední studie, kterou vypracovali Ramses Ramirez z Earth-Life Science Institute (Tokyo Institute of Technology, Japonsko) a Robert Craddock z National Air and Space Museum's Center for Earth and Planetary Studies (Smithsonian Institution, USA), vyplývá, že povrchu mladého Marsu nedominoval led, ale planeta mohla být místo toho mírně teplá a mít sklon k častým dešťům. Pouze malá část povrchu mohla být pokryta vodním ledem.

Zatímco se vedou drobné diskuse o tom, zda se na Marsu dříve vyskytovala voda, úvahy týkající se toho, jak vypadalo klima na Marsu zhruba před 4 miliardami roků, trvají již několik desetiletí. Mars má překvapivě rozmanitý terén tvořený sítí údolí, vyschlých jezer a pravděpodobných břehů dávného oceánu. Všechny tyto pradávné říční útvary poskytují vodítko k závěru, že mladý Mars měl teplé a mokré klima, podobně jako Země.

Nicméně tato představa vzbudila určité pochybnosti. Zaprvé, množství energie vstupující do atmosféry v té době bylo posouzeno jako příliš nízké k podpoře teplého a vlhkého klimatu. Zadruhé, nedávné výzkumy klimatu svědčí o tom, že pradávné říční útvary na Marsu mohou být přisuzovány ledovému klimatu, kdy hodně rozšířený led podporoval ochlazování planety v důsledku odrazu slunečního záření. Občasná teplá období by aktivovala velká tání ledu a vznik řek jako jejich důsledek. Nicméně Ramses Ramirez a Robert Craddock se domnívají, že mladý Mars byl pravděpodobně teplý a mokrý, a ne příliš pokrytý ledem. Po pečlivé geologické a klimatologické analýze odhalili jen drobné důkazy rozšířeného zalednění.

Jejich nedávno publikovaná studie v časopise Nature Geoscience prokázala, že vulkanická aktivita na relativně málo zaledněné planetě může vysvětlit fluviální útvary na povrchu Marsu. Vulkanické erupce uvolňující oxid uhličitý, vodík a metan mohou přispívat ke skleníkovému efektu, což střídavě může podporovat oteplování, vznik srážek (včetně deště) a vodních toků, které vyhloubily údolí a říční koryta. Nicméně toto klima nemohlo být tak teplé a vlhké jako na Zemi. Odhadované množství srážek bylo kolem 100 mm za rok (nebo méně), což se podobá pozemským polosuchým oblastem. Toto sušší klima napovídá, že malé množství depozitů ledu zde rovněž mohlo existovat, byť se mohlo jednat o tenké vrstvy náchylné k tání a přispívající k tvorbě fluviálních útvarů. Poznámka k obrázku vpravo: Geomorfologické důkazy přítomnosti vody na mladém Marsu v porovnání se Zemí. a) Colorado River Canyon – Země; b) Nanedi Vallis – Mars; c) Grand Canyon – Země; d) říční systém – Mars.

V budoucnu budou astronomové používat mnohem složitější počítačové modely k analýze a studiu svého modelu teplého a polosuchého klimatu na Marsu. Rovněž se zaměří na zjišťování, jaké klima panovalo před vytvářením fluviálních útvarů působením tekuté vody. To se týká zkoumání nejranější etapy vývoje Marsu, která je zatím tajemným obdobím, protože o něm zatím víme jen velmi málo.

Zdroj: https://phys.org/news/2018-05-view-early-mars-picturing-occasional.html a https://scitechdaily.com/geomorphic-evidence-for-water-on-ancient-mars/

autor: František Martinek