Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové získali důkazy o existenci pulsaru v pozůstatku po výbuchu supernovy v Malém Magellanově oblaku. Pozorování rentgenového záření pomocí kosmických observatoří Chandra a Newton ukázala, že pulsar rotuje mimořádně pomalu – jednou dokola se otočí za 18 minut. Objekt pojmenovaný SXP 1062 se nachází poblíž nápadné oblasti prachu a plynu (pozorovatelné ve viditelném světle), kde se rodí nové hvězdy.
Nový snímek sestavený na základě pozorování kosmickými dalekohledy odhalil pozoruhodný kosmický ornament. Data získaná rentgenovou družicí Chandra X-ray Observatory (NASA) a XMM-Newton (ESA) zkombinovaná dohromady vedla k objevu mladého pulsaru, nacházejícího se uvnitř pozůstatku po výbuchu supernovy, který je pozorovatelný v galaxii Malý Magellanův oblak. Jedná se o pulsar – rotující mimořádně hustou neutronovou hvězdu – objevený v malé satelitní galaxii nacházející se v blízkosti naší Galaxie.
Na publikovaném kompozitním snímku je rentgenové záření, registrované družicemi Chandra a XMM-Newton, znázorněno modrou barvou, červená a zelená barva představují viditelné světlo na základě pozorování na Cerro Tololo Inter-American Observatory v Chile. Pulsar pojmenovaný SXP 1062 je jasný bílý zdroj, nacházející se uprostřed pravé části obrázku. Je obklopen difúzní modrou září a červeným lemováním (shell).
Difúzní rentgenové záření a obálka pozorovaná ve viditelném světle jsou důkazem toho, že se jedná o pulsar obklopený pozůstatkem po explozi supernovy. Údaje ve viditelném světle rovněž zobrazují nápadné seskupení plynu a prachu v oblasti hvězdotvorby (star-forming region) v levé části obrázku. Porovnáním snímků z družice Chandra a fotografií ve viditelném světle je vidět, že pulsar má horkého a velmi hmotného průvodce.
Astronomové se velmi zajímají o pulsar SXP 1062, protože data z družic Chandra a XMM-Newton ukazují, že jeho rotace je mimořádně pomalá – kolem své osy se otočí jednou za 18 minut (což je v ostrém kontrastu s většinou pulsarů, rotujících rychlostí několika otáček za sekundu; platí to především pro mladé pulsary). Tento relativně „nespěchající“ pulsar SXP 1062 je nejpomaleji rotujícím rentgenovým pulsarem v Malém Magellanově oblaku.
Pulsar se promítá do souhvězdí Tukana a od Země je vzdálen přibližně 180 000 světelných roků. Celková doba expozice při pořizování snímku dosáhla času 3 dny 8 hodin 45 minut.
Dva různé týmy astronomů dospěly k závěru, že pulsar SXP 1062 je starý 10 000 až 40 000 roků. To znamená, že pulsar je velmi mladý (měřeno astronomickým měřítkem). Podle všeho vznikl ve stejnou dobu, kdy došlo k explozi supernovy, která vytvořila pozorovatelný pozůstatek. Nicméně se předpokládá, že se při takové události zrodí pulsar rotující vysokou rychlostí, což v tomto případě neplatí. Je záhadou, jak mohl pulsar tak rychle a tak mnoho snížit rychlost své rotace. Astronomové již začali pracovat na teoretických modelech umožňujících porozumět vývoji těchto pozoruhodných kompaktních objektů.
Zdroj: http://chandra.harvard.edu/photo/2011/sxp1062/
autor: František Martinek