Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Ve středu 5. listopadu 2008 bylo možné z území Moravy a tedy i z Valašského Meziříčí pozorovat zajímavý úkaz. Ve večerních hodinách přeletěl nad našimi hlavami velmi jasný meteor - takzvaný bolid.
Podle očitých svědků, kteří úkaz spatřili, bylo možné kolem 20:45 SEČ pozorovat na obloze rychle letící objekt vysoké jasnosti, který připomínal světlici ohňostroje. Krátkodobě došlo k výraznému osvětlení okolní krajiny, a to v situaci, kdy na obloze zářil Měsíc ve fázi první čtvrti.
Podle tohoto popisu se jednalo meteor, který byl podle prvních odhadů jasností srovnatelný s dorůstajícím Měsícem. Takovému meteoru (který je na obloze jasnější než planeta Venuše) astronomové říkají bolid.
Informace od svědků byly zaslány do databáze pozorování bolidů, kterou provozuje Astronomický ústav Aakademie věd České republiky v Ondřejově, a kde jsou již k dispozici další údaje z jiných míst celé České republiky.
Úkaz byl podle informace pracovníka astronomického ústavu Pavla Spurného zaznamenán také automatickými celooblohovými kamerami. Podle předběžných údajů z těchto přístrojů byl meteor dokonce jasností srovnatelný s Měsícem v úplňku. Pohyboval se velmi rychle a zazářil jen na krátkou dobu cca 1,9 s. Podle této a dalších zaznamenaných charakteristik se jednalo o rychlý bolid kometárního původu, který zcela shořel v atmosféře.
Zatím jediný dostupný obrazový záznam pravděpodobně tohoto jevu je k nahlédnutí na strákách spaceweather.com, kde své pozorování prezentují slovenští kolegové Ivan Majchrovič, Tomáš Maruška a Roman Piffl. Při sledování meteorického roje Taurid ze stanice Marianka nedaleko Bratislavy, se jim podařilo úkaz zaznamenat, a to hned dvojicí přístrojů. Jednak pomocí celooblohové komory vybavené CCD kamerou AstroPix 4.0, a také prostřednictvím digitální zrcadlovky Canon 5D s objektivem s ohniskovou vzdáleností 15 mm (f/4). Podle jejich záznamů k úkazu došlo přesně ve 20:42:38 SEČ a jedná se o meteor náležející právě k roji Taurid, jehož maximum nastalo 5. listopadu v poledních hodinách.
* Podrobnější předběžný popis vizuálního pozorování jevu tektokrát z Brna, z hvězdárny na Kraví Hoře, poskytl Petr Horálek. "Bolid jsem spatřil nejprve periferním viděním, takže jsem jej nepozoroval po celou dobu letu. Podle mého odhadu let mohl trvat maximálně 5 sekund, spíše ale méně tak 2,5s, barva meteoru byla modro-bílá, stopa byla v prvních okamžicích nafialovělá s jasností až -5 mag a viditelná zůstala asi 3 sekundy. Jasnost bolidu se těžko odhaduje, ale pohybovala se tak kolem -9 mag (při výbuchu byl značný stín u nás všech, takže možná až -11 mag). Meteor letěl od spojnice Plejády-Aldebaran k betaTau."
V případě dalších novinek bude tento článek dále aktualizován.
[1] Autory přiložených snímků jsou slovenští kolegové Ivan Majchrovič, Tomáš Maruška a Roman Piffl, převzato ze spaceweather.com
* Doplněno 7.11. 2008
autor: Jiří Srba