Nejostřejší snímky Jupiterova vulkanického měsíce Io

Kosmická sonda Juno od NASA právě uskutečnila nejbližší průlet kolem Jupiterova měsíce Io, jaký jakákoliv kosmická sonda provedla za více než 20 let. Přístroj na této kosmické sondě s názvem JunoCam poslal na Zemi velkolepé snímky s vysokým rozlišením – a nezpracovaná data jsou nyní k dispozici ke zpracování, vylepšení a prozkoumání.

30. prosince 2023 se sonda Juno dostala do vzdálenosti asi 1 500 kilometrů od povrchu nejvulkaničtějšího světa Sluneční soustavy. A právě tento týden provedla druhý velmi blízký průlet kolem Io. Druhý průlet vedl převážně nad jižní polokoulí Io, zatímco předchozí průlety byly nad severní hemisférou. Na těchto fotkách je toho hodně k vidění. Existují důkazy o aktivním oblaku, vysokých horských štítech s dobře definovanými stíny a lávových jezerech – některá se zjevnými ostrovy.

Jeden z nejpůsobivějších snímků zachycených sondou Juno byl pořízen 4. února 2024 v závěrečné fázi průletu a ukazuje dva oblaky unikající z vulkanického měsíce. Podle NASA byly vlečky vidět, když byla kosmická sonda ve výšce 3 852 kilometrů nad povrchem Io.

Satelit Io má velikost přibližně jako pozemský Měsíc, ale na rozdíl od něj je poset stovkami aktivně vybuchujících sopek, které jsou schopny vymrštit materiál desítky kilometrů vysoko do řídké, bezvodé atmosféry tohoto měsíce.

Předpokládá se, že zdrojem extrémního vulkanismu Io je gravitační vliv jeho hostitelské planety Jupiter a jeho tří dalších velkých Jupiterových měsíců –   Europy, Ganymeda a Kallisto – které doslova „mučí“ nejvnitřnější galileovský měsíc. Všechny čtyři velké měsíce byly objeveny italským astronomem Galileo Galileim. Tento neustálý gravitační tlak a tah na Io generuje slapové síly tak intenzivní, že může způsobit, že povrch měsíce stoupá a klesá do výšek až 100 metrů (tzv. suchý příliv a odliv). To také spouští extrémní vulkanismus na Io.

Další snímek pořízený kamerou JunoCam 5. února odhaluje stranu Io, která je trvale obrácena k Jupiteru, tzv. 'subjovianskou polokouli'. NASA říká, že je to poprvé, co byla subjovianská polokoule Io spatřena od doby, kdy sonda Voyager 1 proletěla systémem Jupitera v roce 1979. Tato polokoule je na tomto snímku osvětlena díky světlu, které se odráží od vrcholků Jupiterových mraků. Toto osvětlení umožnilo zachytit několik povrchových změn na Io, které jsou způsobeny vulkanickou činností.

To zahrnuje přetvoření oblasti složeného toku v místě zvaném Kanehekili v levém středu snímku, která obsahuje dvě přetrvávající horká místa s vysokou teplotou a aktivní vulkanický oblak. Na východ od Kanehekili, pojmenovaného po havajském bohu hromu, sonda Juno zaregistrovala nový proud lávy.

Kosmická sonda Juno, nyní ve třetím roce své prodloužené mise poté, co její primární mise skončila v červenci 2021, se znovu již nepřiblíží k Io jako nyní. Při každém dalším průletu po 3. únoru se bude blížit k sopečnému měsíci na stále větší vzdálenost. Při dalším blízkém přiblížení bude Juno prolétat ve výšce asi 16 500 km, zatímco poslední průlet přivede kosmickou sondu do vzdálenosti asi 115 000 kilometrů od vulkanického měsíce.

Rozšířená mise Juno zkoumající Jupiter a jeho měsíce má trvat do září 2025, kdy NASA záměrně navede sondu do atmosféry plynného obra.

Zdroj: https://science.nasa.gov/get-involved/citizen-science/for-your-processing-pleasure-the-sharpest-pictures-of-jupiters-volcanic-moon-io-in-a-generation/, https://www.space.com/io-jupiter-moon-nasa-juno-photos a https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/02/jnce-2023364-57c00022-v01-bill-dunford-1.jpg

autor: František Martinek