Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Objekty NGC 3314A a NGC 3314B vypadají podobně, jako kdyby se nacházely uprostřed procesu probíhající galaktické srážky. Avšak ve skutečnosti je dělí vzdálenost několika desítek miliónů světelných roků prázdného prostoru (zhruba desetinásobek vzdálenosti mezi naší Galaxií a galaxií M 31 v souhvězdí Andromedy). Jejich zdánlivá blízkost je pouze dílem perspektivy.
A jak to astronomové zjistili? Největší nápovědou, pokud jde o to, zda obě galaxie spolu interagují, je obvykle jejich tvar. Deformační síly v důsledku obrovské gravitační přitažlivosti při splynutí galaxií jsou dostatečně silné na to, aby způsobovaly změnu jejich tvaru dlouho předtím, než dojde k jejich vzájemné srážce. V tomto případě galaxie nevypadají, že by došlo k deformaci jejich struktury, ale může dojít k nastartování další epizody vzniku hvězd, což se projevuje nově vzniklými jasnými modrými hvězdami a zářícími mlhovinami.
V případě galaxií NGC 3314 skutečně pozorujeme deformace u galaxie v popředí nazvané NGC 3314A (galaxie NGC 3314B leží dále od nás), ale to je téměř určitě matoucí. Deformovaný tvar galaxie NGC 3314A zejména viditelný dole a vpravo od jejího jádra, kde se nacházejí horké modrobílé hvězdy, se projevuje protažením spirálních ramen. Není to však způsobeno vzájemným ovlivňováním s galaxií v pozadí.
Výzkum pohybu obou galaxií totiž napovídá, že obě jsou relativně v klidu a že se pohybují nezávisle jedna na druhé. Z toho na oplátku vyplývá, že nejsou, a vlastně nikdy nebyly na kolizní dráze. Zdeformovaný tvar galaxie NGC 3314A je pravděpodobně spíše poplatný setkání s jinou galaxií, snad se sousední NGC 3312 (viditelná v severní části obrázku), případně s jinou blízkou galaxií.
Pruhy prachu v galaxii NGC 3314B například vypadají mnohem světlejší než u galaxie NGC 3314A. Není to proto, že galaxie má nedostatek prachu, ale spíše z toho důvodu, že oblaka prachu jsou osvětlena rozptýleným světlem hvězd v popředí. Oblaka prachu bližší galaxie NGC 3314A se naproti tomu promítají na světlejší pozadí vzdálenější galaxie NGC 3314B.
Takovéto seřazení galaxií také astronomům pomůže při výzkumu tzv. gravitačních mikročoček, což je úkaz nastávající v případě, kdy hvězdy v jedné galaxii způsobí malé odchylky v intenzitě světla přicházejícího ze vzdálenější galaxie.
Fotografie v úvodu článku pokrývá široké zorné pole (několikrát větší než jednotlivé expozice pořízené kamerou ACS – Advanced Camera for Surveys – na palubě HST). Díky dlouhé expozici trvající více než jednu hodinu kumulovaného času k vytvoření jednotlivých snímků, nejsou na fotografii zachyceny pouze galaxie NGC 3314, ale také mnoho jiných velmi vzdálených galaxií.
Dvojice galaxií NGC 3314 je od Země vzdálena zhruba 140 miliónů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hydry.
Barevný kompozitní snímek byl vytvořen na základě expozic v červeném a modrém světle.
Credit: NASA, ESA, the Hubble Heritage (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration a W. Keel (University of Alabama).
Zdroj: http://spaceref.com/astronomy/galaxies/chance-alignment-mimics-a-galactic-collision.html
autor: František Martinek