Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Vědci ze Southwest Research Institute (SwRI) objevili plynný vodík v gejzírech plynů tryskajících nad povrch Saturnova měsíce Enceladus. Analýza dat z kosmické sondy NASA s názvem Cassini ukázala, že přítomnost plynného vodíku lze nejlépe vysvětlit na základě chemických reakcí mezi kamenným jádrem měsíce a teplou vodou z podpovrchového oceánu. Objevy vědeckého týmu pod vedením SwRI naznačují, že dno oceánu na měsíci Enceladus může obsahovat útvary analogické hydrotermálním průduchům na Zemi, které, jak známo, podporují rozmanitý život na mořském dně.
„Vodík je zdrojem chemické energie pro mikroorganismy, které žijí v pozemských oceánech v okolí hydrotermálních sopouchů,“ říká Hunter Waite (SwRI), hlavní vědecký pracovník pro přístroj Ion Neutral Mass Spectrometer (INMS) na palubě sondy Cassini. „Podle našich závěrů jsou stejné zdroje chemické energie přítomny rovněž v oceánu na měsíci Enceladus. Zatím jsme neobjevili důkazy přítomnosti mikrobiálního života, avšak objev plynného vodíku a důkazy probíhající hydrotermální aktivity poskytují lákavou domněnku, že v oceánu pod ledovou kůrou na měsíci Enceladus může existovat prostředí vhodné pro život.“
Hunter Waite je hlavním autorem článku „Cassini Finds Molecular Hydrogen in the Enceladus Plume: Evidence for Hydrothermal Processes,“ publikovaného 14. dubna 2017 v časopise Science.
Na dně pozemských oceánů produkují hydrotermální průduchy horkou tekutinu obohacenou minerály, umožňující unikátním ekosystémům překypovat neobyčejnými formami života, kterým se zde mimořádně daří. Mikroorganismy přeměňují tekutinu obohacenou minerály na energii potřebnou k metabolickým procesům.
„Množství detekovaného molekulárního vodíku je dostatečně vysoké na podporu mikroorganismů podobných těm, které žijí v blízkosti hydrotermálních průduchů v pozemských oceánech,“ říká Christopher Glein (SwRI), spoluautor článku a průkopník mimozemské chemické oceánografie. „Pokud jsou podobné organismy přítomny na Enceladu, mohou spalovat vodík za účelem získání energie pro chemickou syntézu, která možná může sloužit jako základ pro větší ekosystémy.“
V průběhu těsného průletu kolem měsíce Enceladus 28. října 2015 přístroj INMS na palubě sondy Cassini detekoval molekulární vodík, když sonda prolétávala skrz gejzíry plynu a ledových zrníček vyvrhovaných z prasklin v ledové kůře na povrchu měsíce. Předcházející průlety poskytly důkazy pro existenci globálního podpovrchového oceánu spočívajícího na kamenném jádru. Molekulární vodík ve výtryscích může sloužit jako známka hydrotermálních procesů, které by mohly poskytovat chemickou energii nezbytnou pro podporu života. Aby sonda pátrala po vodíku výhradně pocházejícího z Enceladu, prolétla mimořádně blízko povrchu a přístroj INMS fungoval ve specifickém režimu, aby se vyloučily jakékoliv falešné zdroje plynného vodíku.
„Vyvinuli jsme novou operační metodu pro závěrečný průlet sondy Cassini a měření pomocí přístroje INMS na její palubě uvnitř jednoho z četných gejzírů,“ říká Rebecca Perryman (SwRI), vedoucí technická pracovnice pro přístroj INMS. „Prováděli jsme rozsáhlé simulace, analýzu dat a laboratorní testy k rozpoznání původu zdrojů plynného vodíku, což nám dovoluje přesně kvantifikovat, jak mnoho molekulárního vodíku pochází skutečně ze samotného Enceladu.“
Vědci rovněž zvažovali další možné zdroje vodíku ze samotného měsíce, jako například dřívější rezervoáry v ledové kůře nebo globální oceán. Analýzy vedly k závěru, že je nepravděpodobné, aby pozorovaný vodík byl získán v průběhu vzniku Enceladu nebo z jiných procesů na povrchu měsíce nebo v jeho nitru.
„Všechno poukazuje na to, že pozorovaný vodík má původ v kamenném jádru měsíce,“ říká Hunter Waite. „Uvážili jsme rozličné způsoby, jak se mohl vodík vylouhovat z horniny a zjistili jsme, že nejhodnověrnějším zdrojem jsou stále pokračující hydrotermální reakce horniny obsahující minerály a organické látky s okolním vodním prostředím.“
Zdroj: https://phys.org/news/2017-04-scientists-evidence-habitable-region-saturn.html a https://www.nasa.gov/press-release/nasa-missions-provide-new-insights-into-ocean-worlds-in-our-solar-system
autor: František Martinek