Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Kosmická sonda NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO, start 12. 8. 2005) poskytla vědcům dosud nejjasnější důkazy, že na Marsu sněží „vločky“ oxidu uhličitého. Tím byl odhalen zatím jediný známý případ sněžení zmrzlého oxidu uhličitého ve Sluneční soustavě.
Zmrzlý oxid uhličitý známý také jako „suchý led“ vyžaduje ke své existenci teploty okolo -125 °C, což je teplota podstatně nižší, než při jaké zamrzá voda. Sníh oxidu uhličitého připomíná vědcům, že ačkoliv některé části Marsu se mohou velmi podobat povrchu Země, v celku je rudá planeta velmi odlišná. Zpráva byla publikována v časopise Journal of Geophysical Research.
„Toto je první rozhodující odhalení sněhových oblaků oxidu uhličitého,“ říká hlavní autor článku Paul Hayne, NASA, Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, Kalifornie. „Zcela jasně jsme určili, že oblaka jsou složena z oxidu uhličitého – vytvářejícího vločky v marťanském ovzduší – a jsou dostatečně rozsáhlá. Výsledkem je ukládání sněhových vloček na povrchu planety.“
Ke sněžení došlo z oblaků v okolí jižního pólu planety Mars, kde nyní panuje zima. Sezónní změny a zbytková přítomnost ledu oxidu uhličitého v oblasti jižní polární čepičky Marsu byla známa již před několika desítkami let. Rovněž americká sonda Phoenix, která přistála na Marsu v roce 2008, pozorovala padající „vodní“ sněhové vločky na severní polokouli Marsu.
Paul Hayne se šesti spoluautory analyzoval data získaná pozorováním oblaků přesně shora a zboku pomocí aparatury Mars Climate Sounder, jednoho ze šesti přístrojů na palubě sondy MRO. Tento přístroj zaznamenává průzračnost atmosféry v devíti vlnových pásmech ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření, což umožňuje zkoumat částice a plynné složky atmosféry Marsu.
Tato data poskytují informace o teplotě, velikosti částic a jejich četnosti. Nové analýzy na základě dat z pozorování v oblasti jižního pólu planety Mars během zimy 2006-2007 vedly k odhalení rozsáhlého oblaku oxidu uhličitého o velikosti zhruba 500 km přímo nad polární oblastí, a menšího oblaku s krátkou životností v oblasti mezi 70. a 80. stupněm jižní šířky.
„Jedna řada důkazů existence sněhových vloček spočívá v tom, že ledové částice oxidu uhličitého v oblacích jsou dostatečně velké, aby mohly padat směrem k povrchu planety během životnosti pozorovaných oblaků,“ říká spoluautor objevu David Kass z JPL. „Další důkaz pochází z pozorování, kdy byl přístroj namířen směrem k horizontu, nikoliv směrem dolů k povrchu. Infračervená spektra vedou k závěru, že oblaka pozorovaná z tohoto úhlu jsou zcela jasně tvořena zmrzlými zrníčky oxidu uhličitého a vyskytují se až k povrchu planety. Při takovémto způsobu pozorování je přístroj Mars Climate Sounder schopen rozlišit částice suchého ledu v atmosféře od oblaku až k povrchu.“
Ledová polární čepička v oblasti jižního pólu Marsu je jediným místem, kde zmrzlý oxid uhličitý přetrvává na povrchu celoročně. Jakým způsobem se oxid uhličitý dostává z atmosféry a ukládá se na povrchu planety, se můžeme jen domnívat. Není zatím jasné, zda se vyskytuje pouze jako sníh nebo přímo vymrzá na povrch v podobě jinovatky. Tyto výsledky pozorování ukazují, že sněhové srážky jsou výrazné zejména v oblasti vytvořené polární čepičky.
Mapa v úvodu článku ukazuje rozložení depozitů malých ledových zrníček oxidu uhličitého vytvořených v důsledku sněžení v oblasti nad jižní polární čepičkou. Mapa byla zhotovena na základě měření v oboru infračerveného záření pomocí přístroje Mars Climate Sounder na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter.
Zdroj: http://www.nasa.gov/mission_pages/MRO/news/mro20120911.html
autor: František Martinek