Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
ESO dnes zveřejnila záběr málo známé slabé mlhoviny Gum 19, která se na infračervených záběrech zdá napůl světlá a napůl temná. Z pravé strany je horký vodík ozařován superobří modrou hvězdou známou jako V391 Velorum. Na rozhraní zářícího a temného pásma dochází ke zrodu nových hvězd. Díky nově se rodícím hvězdám a budoucímu pravděpodobnému výbuchu V 391 Velorum jako supernovy se vzhled mlhoviny Gum 19 v následujících tisících let nápadně změní.
Mlhovinu Gum 19 byste našli v souhvězdí Plachet (Vela), ve vzdálenosti asi 22 000 světelných let od nás. Označení Gum 19 dostala podle prvního významného katalogu HII oblastí jižní oblohy, který v roce 1955 sestavil astrofyzik Colin S. Gum. HII značí, že vodík je zde ionizován natolik, že atomy úplně stratí své elektrony. Takový oblak plynu je pak nápadný typickými vlnovými délkami (barvami), na kterých intenzivně září. Stejně jako v případě pozemských oblaků se tvar a struktura HII oblastí s časem mění, ovšem nikoliv před našimi zraky, ale v průběhu věků. V současnosti má Gum 19 tak trochu vědecko-fantastický vzhled; na obrázku vypadá jako 'trhlina v časoprostoru', kde se jasná oblast táhne téměř kolmo shora dolů přes celou mlhovinu. Při troše fantazie ale může připomínat třeba dvojbarevnou skaláru amazonskou (angelfish = Pterophyllum Scalare = Skalára amazonská) nebo šíp s tmavým hrotem.
Tento nový záběr mlhoviny Gum 19 byl pořízen infračervenou kamerou SOFI připojenou k dalekohledu ESO/NTT (New Technology Telescope), který pracuje na observatoři La Silla v Chile. SOFI je zkratkou pro 'Son OF ISAAC' ('syn ISAACa'), jako připomínka 'otcovského' přístroje ISAAC, který pracuje ve spojení s teleskopem VLT severněji na observatoři Paranal. Pozorování mlhoviny v infračerveném světle astronomům umožňuje alespoň částečně prohlédnout skrze oblaka prachu.
Kotel, který mlhovinu Gum 19 pohání, je obrovská superhorká hvězda označovaná jako V391 Velorum. Aby mohla zářit nejjasněji v modré části viditelného spektra, musí se její povrchová teplota blížit 30 000 °C. Tato velmi hmotná hvězda je navíc trochu 'temperamentní povahy'; je označována jako proměnná. Změny její jasnosti jsou náhlé a vznikají v důsledku silné aktivity, při které může docházet k výronům hmoty. Ta pak přispívá ke složení a světelným emisím mlhoviny Gum 19.
Hvězdy o velikosti V391 Velorum však nezáří dlouho. Po relativně krátkém životě trvajícím asi deset milionů let tito obři explodují jako supernova. Tyto exploze, které svou intenzitou krátkodobě přezáří i celou galaxii, odvrhnou zahřátou hmotu do okolního prostoru a jejich následkem může dojít k radikální změně v barvě a tvaru okolní mlhoviny. Výbuch V391 Velorum může mlhovinu Gum 19 zničit úplně.
Nicméně v těsném okolí tohoto 'obra bouřliváka' se stále rodí nové hvězdy. HII oblasti označují místa aktivního zrodu nových hvězd, kde velké množství plynu a prachu započalo samovolný gravitační kolaps. Za několik milionů let – krátký okamžik v životě hvězd – dosáhnou zhušťující se uzlíky hmoty ve svém centru dostatečné hustoty a teploty pro zažehnutí termojaderné reakce. A také tato nově uvolněná energie a s ní spojený silný hvězdný vítr mladých hvězd pozmění vzhled mlhoviny Gum 19.
ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Kontakty
Henri Boffin; ESO ePOD; Garching, Germany; Tel: +49 89 3200 6222; Cell: +49 174 515 43 24; Email: hboffin@eso.org
Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz