Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové z NASA a Pennsylvania State University využili astronomickou družici Swift k vytvoření nejpodrobnější mapy zobrazující rozložení zdrojů ultrafialového záření ve dvou sousedních galaxiích Velké Magellanovo mračno (Large Magellanic Cloud – LMC) a Malé Magellanovo mračno (Small Magellanic Cloud – SMC).
„Použili jsme tisíce fotografií a vytvořili jsme z nich celkovou mozaiku rozložení hlavních útvarů v každé galaxii, vyplývajících z nejdetailnějšího průzkumu zdrojů ultrafialového záření v Magellanových mračnech,“ říká Stefan Immler, který navrhnul tento program a který byl vedoucím vědců z NASA, Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland.
Stefan Immler představil kompletní snímky Velkého Magellanova mračna (mozaika o velikosti 160 megapixelů) a Malého Magellanova mračna (mozaika o velikosti 57 megapixelů) na 222. konferenci Americké astronomické společnosti, která se konala v městě Indianapolis v červnu letošního roku.
Nové snímky odhalily přibližně milión zdrojů ultrafialového záření ve Velkém Magellanově oblaku a zhruba 250 000 zdrojů v Malém Magellanově oblaku. Snímky vznikly na základě detekce ultrafialového záření o vlnových délkách 160 až 330 nanometrů, které je převážně pohlcováno zemskou atmosférou.
Celková mapa Velkého Magellanova oblaku byla složena z 2 200 jednotlivých záběrů pořízených dalekohledem Ultraviolet/Optical Telescope (UV/OT) na palubě družice Swift. Kumulovaná expozice k pořízení této mapy trvala 5,4 dne, úhlové rozlišení snímků je 2,5 obloukové vteřiny. Velké Magellanovo mračno má skutečný průměr 14 000 světelných roků a nachází se ve vzdálenosti 163 000 světelných let od Země.
Celková mapa Malého Magellanova oblaku byla sestavena z 656 jednotlivých snímků. Kumulovaná expozice trvala 1,8 dne. Průměr Malého Magellanova mračna je 7 000 světelných roků a od Země je vzdáleno 200 000 světelných let.
Zdroje UV záření ve Velkém a Malém Magellanově oblaku
Zdroj: http://www.nasa.gov/mission_pages/swift/bursts/magellanic-uv.html
autor: František Martinek