Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Infračervený snímek v úvodu článku zachycuje oblast studeného plynu (viz modrá barva) nahromaděného kolem hmotné hvězdy ukryté uprostřed snímku, jehož stáří bylo odhadnuto na několik miliónů roků. Hvězdy o hmotnosti srovnatelné se Sluncem vznikají právě z takovýchto oblaků chladného plynu o hmotnosti zhruba 1000 hmotností Slunce a zaplňujících prostor do vzdálenosti přibližně 32 světelných roků v okolí rodící se centrální hmotné hvězdy. Naše Slunce se zrodilo před 4,5 miliardami roků právě z takového oblaku společně s další stovkou sourozenců.
Vlastnosti hvězdného prostředí v místě zrodu naší Sluneční soustavy zatím příliš neznáme, protože Slunce společně s planetami vykonalo již zhruba 20 oběhů kolem středu Galaxie za dobu, která uplynula od jeho vzniku. Matthieu Gounelle z Laboratoire de Minéralogie et Cosmochimie du Muséum (Muséum national d'Histoire naturelle/CNRS) a Georges Meynet z Observatoire de Genève sestavili rodokmen Sluneční soustavy a objasnili původ radioaktivního hliníku Al-26, který byl přítomen ve vznikající planetární soustavě. Jejich závěry byly publikovány v časopise Astronomy & Astrophysics.
Hliník-26, radioaktivní izotop s poločasem rozpadu přibližně jeden milión roků, byl přítomen v některých meteoritech v podobě inkluzí z počáteční fáze vzniku Sluneční soustavy v době před 4,5 miliardami roků. Jeho přítomnost v rodící se Sluneční soustavě byla dlouho přisuzována supernovám, které explodovaly v blízkosti právě vznikající Sluneční soustavy. Avšak zjištění velmi ojedinělého spojení supernov a vznikajících hvězd vedlo k představě, že by při vzniku naší Sluneční soustavy musely existovat zcela specifické podmínky.
Na základě astronomických pozorování mladých hvězd a vypracovaných astrofyzikálních modelů oba autoři ukázali, že hliník-26 pochází s největší pravděpoodbností z hvězdného větru produkovaného hmotnou hvězdou, která se zrodila o několik miliónů roků dříve než Sluneční soustava. Taková hvězda nejen že syntetizovala izotop hliníku-26 nalezený v meteorických inkluzích, ale rovněž vedla ke vzniku Sluneční soustavy uvnitř obrovského množství plynného vodíku, z kterého se vytvořily hvězdy nové generace (včetně Slunce). Tato hmotná hvězda proto může být považována za mateřskou hvězdu Sluneční soustavy.
Autoři ukázali, že velmi hmotná rodičovská hvězda, pro kterou navrhli jméno Coatlicue (což je matka Slunce v aztécké kosmogonii), byla přibližně 30krát hmotnější než Slunce a vznikla společně s dalšími asi dvěma tisíci hvězd. Coatlicue ukončila svůj život výbuchem v podobě supernovy.
Slunce se pak zrodilo společně s několika stovkami sourozenců, jejichž chemické složení bylo identické. Tyto hvězdy měly hmotnosti srovnatelné se Sluncem, avšak neovlivňovaly vzájemně ani svůj vývoj, ani vývoj planet. Tito sourozenci Slunce jsou nyní rozptýlení napříč Galaxií a zdá se, že ani nemohou být vypátráni. Navrhované mechanismy patří mezi všeobecně přítomné procesy při vzniku hvězd, které naznačují, že zrození Sluneční soustavy nevyžadovalo specifické podmínky, jak se doposud předpokládalo. Četné hvězdy v naší Galaxii vznikly za podobných podmínek, z čehož vyplývá, že v tomto ohledu je Slunce všední hvězdou.
Zdroj: http://phys.org/news/2012-08-solar-genealogy-revealed-meteorites.html
autor: František Martinek