Poslední květnovou středu roku 2024 se v areálu Hvězdárny Valašské Meziříčí, p. o. uskutečnilo setkání partnerů projektu Kulturního a kreativního centra – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. V současné době finišují přípravy pro zahájení samotné stavby nového objektu, ale stejně tak se snažíme nacházet a rozvíjet spolupráci s řadou partnerů, kteří nám mohou s činností v nových prostorách pomoci.
Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Chudák Pluto. Nejprve bylo „vykopnuto“ z planetárního klubu, nyní přišlo i o primát nejstudenějšího místa ve Sluneční soustavě. Tento titul si nyní přivlastnil Měsíc, konkrétně neosvětlené krátery v blízkosti jižního pólu – což je na druhou stranu dobrá zpráva pro hledání důkazů o přítomnosti vodního ledu na jediném souputníku naší planety.
Vysoko se zvedající okolní valy jednotlivých kráterů v okolí jižního pólu zabraňují slunečnímu světlu dopadnout na jejich dno. Podobně například vysoké hory či jiné objekty na Zemi vrhají dlouhé stíny, v nichž je šero a podstatně chladněji než na Sluncem osvětleném povrchu. Na Měsíci jsou navíc tato místa neustále ve stínu, tudíž se zde teplota udržuje na konstantní hodnotě -240 °C, což je zhruba 30 stupňů nad absolutní nulou. O 10 stupňů tak byla překonána i rekordně nízká teplota na povrchu Pluta, kde bylo v roce 2006 naměřeno -230 °C (což tehdy zařadilo Pluto společně s Tritonem, měsícem planety Neptun, mezi nestudenější známá místa ve Sluneční soustavě). Jak se zdá, největší zima je však na Měsíci.
„Jižní pól Měsíce patří mezi nejstudenější doposud známá místa ve Sluneční soustavě. Ve skutečnosti tak může být na Měsíci mnohem nižší teplota, než jsme očekávali u těles, jako je například Pluto,“ řekl na tiskové konferenci Richard Vondrak, vědecký pracovník NASA.
Nízké teploty dávají dobrou šanci objevu depozitů vodního ledu na Měsíci v místech, trvale se nacházejících ve stínu, kam nikdy nezasvítí Slunce. Nedávné výpočty naznačovaly, že voda a další těkavé plyny mohly uniknout do okolního kosmického prostoru při teplotách zhruba nad -220 °C. Při zjištěné teplotě by mohly vydržet na Měsíci miliardy let.
Údaje o teplotě povrchu Měsíce získala americká sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), která byla vypuštěna v červnu 2009. Radiový teplotní senzor Diviner sondy LRO měřil v průběhu července a srpna množství vyzařovaného a odraženého záření z povrchu Měsíce. Na základě těchto dat byla určena teplota celého povrchu Měsíce – jak denní, tak i noční polokoule. Sonda LRO je vybavena řadou dalších vědeckých přístrojů, určených ke zmapování vlastností povrchu Měsíce, jako je například pořízení topografické mapy, zjištění množství neutronů – a dalších indikátorů přítomnosti vody.
Zdroj: http://www.newscientist.com/article/dn17810-moon-is-coldest-known-place-in-the-solar-system.html
autor: František Martinek