Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Tým astronomů z University of Colorado (Boulder) objevili první a rozhodující důkazy pobřežních linií na Marsu, které naznačují existenci dávných hlubokých jezer. Tento nález má rovněž význam pro pátrání po pradávném životě na povrchu rudé planety.
Stáří těchto jezer se odhaduje na více než 3 miliardy roků. Zdá se, že jednotlivá jezera měla plochu kolem 130 čtverečních kilometrů a byla více než 450 metrů hluboká – což přibližně odpovídá pozemskému jezeru Lake Champlain na pomezí USA a Kanady, říká Gaetano Di Achille, pracovník univerzity a vedoucí výzkumného týmu. Důkaz přítomnosti pobřežní linie, objevené podél široké říční delty zahrnuje i řadu střídajících se hřebenů a koryt, které mohou být „přežívajícími“ pozůstatky depozitů na mořském pobřeží.
„Toto je první a jednoznačný důkaz dávných pobřežních linií na povrchu Marsu,“ říká Di Achille. „Identifikace pobřežních linií a doprovodných geologických důkazů nám umožňuje vypočítat rozměry a objem jezera, které se zde pravděpodobně vytvořilo před 3,4 miliardami roků.“
Článek, jehož autory jsou Gaetano Di Achille a profesor Brian Hynek (Laboratory for Atmospheric and Space Physics), byl publikován v časopise Geophysical Research Letters, vydávaném Americkou geofyzikální společností.
Fotografie, které byly ve studii použity, pořídila kamera s vysokým rozlišením známá jako HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment), nacházející se na palubě americké kosmické sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter). Kolem Marsu obíhá ve výšce 320 km a na povrchu planety je schopna rozlišit detaily o velikosti menší než 1 metr.
Analýza snímků z kamery HiRISE naznačuje, že zde voda vyhloubila kaňon v délce téměř 50 km, který ústí do údolí, kde se ukládaly sedimenty, jež vytvořily rozsáhlou deltu. Tato delta a další okolní vodní nádrže naznačují existenci velkého, dlouhou dobu existujícího jezera, říká Brian Hynek. Dno jezera se nachází uvnitř mnohem většího údolí Shalbatana Vallis.
„Objev pobřežní linie na Marsu je pro nás něco jako Svatý grál,“ říká Brian Hynek.
Kromě toho tento důkaz ukazuje, že jezero existovalo během období, ve kterém astronomové všeobecně považují Mars za suchou a studenou planetu. Nové poznatky jsou nadějné pro nové teorie, vypracovávané mnoha planetology. „Tyto výzkumy nejen že prokazují, že na Marsu dlouhou dobu existovala soustava jezer, avšak můžeme zde vidět formování jezer ke konci teplého a vlhkého období.“
Planetologové se domnívají, že nejstarší povrch Marsu se vytvořil v průběhu vlhkého a teplého období, pojmenovaného Noachian, které trvalo v intervalu před 4,1 až 3,7 miliardy roků, kdy byl povrch utvářen mj. bombardováním velkými meteority a rozsáhlými záplavami. Nově objevená jezera se pravděpodobně vytvořila během následující epochy (pojmenované Hesperian) a zanikla na konci teplého a vlhkého období, které na Marsu trvalo 300 miliónů roků ve shodě s provedenými výzkumy.
Říční delty přiléhající k jezerům jsou pro planetology velmi zajímavé, protože obdobné delty na Zemi intenzivně pohřbívají organický uhlík a další organické látky, dodává Brian Hynek. Většina astrobiologů se domnívá, že existující náznaky života na Marsu v podobě mikroorganismů mohou být objeveny pod povrchem planety právě v těchto oblastech. V minulosti poskytovala jezera na Marsu útulné prostředí na povrchu planety, bohaté na živiny pro tehdejší mikroorganismy, dodává Brian Hynek.
Ústup jezera byl zřejmě natolik rychlý, že zabránil formování dalších nižších pobřežních linií při vysychání jezera, říká Di Achille. Jezero se pravděpodobně buď vypařilo nebo zamrzlo. Vrstva ledu se sublimací pomalu měnila na vodní páru, která unikla během období náhlé klimatické změny.
Gaetano Di Achille říká, že nově objevené dno starého jezera a depozity v říční deltě by mohly být hlavním cílem pro přistání budoucích kosmických sond za účelem hledání důkazů dávného života na Marsu.
„Na Zemi jsou říční delty a jezera mimořádným lapačem a uchovávatelem pozůstatků dávného života,“ říká Di Achille. „Jestliže život někdy na Marsu vznikl, zdejší říční delty mohou být klíčem k odemknutí biologické minulosti planety Mars.“
Zdroj: http://www.colorado.edu/news/r/7e9c22ec0cd6dabc007bb14ed2e29f16.html
autor: František Martinek