Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Velké Magellanovo mračno, trpasličí galaxie nacházející se ve vzdálenosti 160 000 světelných roků, má ve svém disku protiběžnou hvězdnou populaci (obíhající proti směru hlavního proudu). V článku publikovaném v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters, astronomové Benjamin Armstrong a Kenji Bekki z ICRAR (International Centre for Radio Astronomy Research) se sídlem na University of Western Australia navrhli scénář, podle kterého je původ této hvězdné populace důsledkem splynutí s další trpasličí galaxií před více než 3 miliardami roků.
„Většina hvězd ve Velkém Magellanově mračnu obíhá kolem středu galaxie ve směru pohybu hodinových ručiček. Avšak astronomové zjistili, že některé hvězdy obíhají v protisměru,“ říká Benjamin Armstrong. „Na chvíli jsme si mysleli, že tyto hvězdy mohou pocházet z jeho průvodce – Malého Magellanova mračna. Další naše představa byla, že tyto hvězdy mohou pocházet ze srážky s jinou galaxií, ke které došlo v dávné minulosti.“
V nové studii astronomové použili počítačové modelování k simulaci srážky dvou galaxií. „Zjistili jsme, že při tomto druhu srážky můžeme skutečně obdržet zcela přesvědčující opačný směr oběhu hvězd po uskutečněném splynutí galaxií,“ říká Benjamin Armstrong. „To je v souladu s tím, co vidíme, když galaxie skutečně pozorujeme.“
Tento objev může pomoci vysvětlit problém, který trápí astronomy již mnoho let – proč hvězdy ve Velkém Magellanově mračnu jsou obecně buď velmi staré nebo naopak velmi mladé.
„V galaxiích se nacházejí velké útvary označované jako hvězdokupy,“ říká Benjamin Armstrong. „Hvězdokupy obsahují velké množství hvězd, které mají velmi podobné stáří, protože se zrodily v obdobném prostředí. V naší Galaxii jsou všechny hvězdokupy velmi staré. Avšak ve Velkém Magellanově oblaku máme jak velmi staré hvězdokupy, stejně tak uskupení, která jsou naopak velmi mladá – a nic mezi tím. To je známo jako ´problém věkové mezery´,“ dodává Benjamin Armstrong.
„Protože ve Velkém Magellanově oblaku pozorujeme znovu zahájenou tvorbu hvězd, může to svědčit o uskutečněném splynutí galaxií. Objev může také pomoci vysvětlit, proč Velké Magellanovo mračno vypadá, jako by mělo tlustý disk. Naše práce je stále ještě v počátcích, avšak naznačuje, že tento typ procesů mohl být v minulosti zodpovědný za vznik hustějšího disku,“ doplňuje Benjamin Armstrong.
Zdroj: http://www.sci-news.com/astronomy/large-small-magellanic-clouds-triplet-system-06426.html
autor: František Martinek