Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Když sonda NASA Juno dorazila k Jupiteru v roce 2016, byli vědci dychtiví dozvědět se více o obrovském magnetickém poli planety. Sonda Juno obíhá nad oběma póly Jupitera a měří z výšky 4000 km na vrcholky mraků. Nyní oznámil tým vědců vedený Kimberley Moore z Harvardovy univerzity v časopise Nature nové výsledky ze sondy – a ty jsou zvláštní. Mezi jiným, že Jupiter má zvláštní magnetické pole.
„Zjišťujeme, že magnetické pole Jupitera se liší od jiných známých magnetických polí planet“, napsali vědci v úvodu ke svému článku (odkaz na článek).
Nejlepší způsob ohodnotit podivnost magnetického pole Jupitera, je srovnání se Zemí. Naše planeta má dva dobře definované póly, každý na jedné polokouli. Toto je normální. Jupiterova jižní polokoule vypadá také normálně. Má jeden magnetický pól umístěný poblíž osy rotace planety.
Nicméně Jupiterova severní polokoule je něco jiného. Severní magnetický pól je rozmáznut do podivného víru, který někteří pisatelé přirovnávají ke koňskému ohonu („ponytail“). A existuje ještě druhý jižní pól nacházející se v blízkosti rovníku. Vědci dali tomuto extra pólu přezdívku „Velká modrá skvrna“ („The Great Blue Spot“) protože se jeví modrá ve falešných barvách ve zobrazení magnetické polarity.
Obrázek: Siločáry Jupiterova magnetického pole. a) severní pól; b) jižní pól; c) rovníkový pohled
Vědci v článku v časopisu Nature zvažují možnost, že jsme zachytili Jupiter v průběhu přepólování magnetického pole – neustálená situace, kdy se dočasné póly vynořují na neobvyklých místech. Nicméně upřednostňují myšlenku, že Jupiterovo vnitřní dynamo je jednoduše jiné než u jiných planet. V hloubi Jupitera předpokládají, že se promíchává kovový vodík s částečně rozpuštěnými horninami a ledem a vytváří se zvláštní elektrické proudy, které vyvolají stejně podivné magnetické pole.
Více dat bude k dispozici v blízké budoucnosti, jelikož Juno bude obíhat Jupiter do roku 2021. Změny ve struktuře magnetického pole mohou třeba odhalit, že dochází k přepólování nebo naopak, že zvláštní pole je stabilní.
Zdroj: http://spaceweather.com/ (z 6.9.2018)
(video 1920x1080, 111 MB na stránce zdroje)
autor: Petr Zelený