Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Voda je na Měsíci na neočekávaných místech. Naznačují to nová, avšak zatím sporná pozorování. V souladu s teorií voda na povrchu Měsíce nemůže být stabilní při teplotě nad -167 °. Proto by měl být led koncentrován ve „studených kapsách“ poblíž lunárních pólů – na dně kráterů, kam nikdy nedopadlo sluneční světlo. Kosmická sonda NASA s názvem LCROSS potvrdila přítomnost vody, když v říjnu 2009 narazila do povrchu Měsíce v oblasti kráteru Cabeus.
Avšak nová pozorování z oběžné dráhy, prováděná sondou Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) naznačují, že mnoho oblastí v permanentním stínu, které leží v blízkosti jižního pólu, je suchých, ale několik potenciálně „vlhkých“ oblastí je naopak osvětlováno Sluncem.
Tato pozorování byla provedena ruským přístrojem LEND (Lunar Exploration Neutron Detector), který vyhledává pravděpodobné depozity vodního ledu na základě zjišťování přítomnosti neutronů, uvolněných z povrchové horniny. Voda, či jiné materiály obsahující vodík, snižuje počet tzv. rychlých neutronů.
Aparatura LEND prozkoumala 37 kráterů v blízkosti jižního pólu, které jsou trvale ukryty ve stínu a pouze u tří z nich (Cabeus, Faustini a Shoemaker) bylo zjištěno, že vykazují významné množství vodíku. Avšak několik oblastí osvětlených Sluncem rovněž vypadá, že jsou bohatá na vodík.
Igor Mitrofanov (Institut kosmických výzkumů při Ruské kosmické agentuře), hlavní vědecký pracovník přístroje LEND, oznámil objev těchto „zakázaných neutronových oblastí“ minulý týden na konferenci American Geophysical Union v San Francisco.
Je přesvědčen, že půl metru tlustá vrstva suché horniny může zakrývat vrstvu špinavého ledu a zabraňovat tak jeho vypařování do kosmického prostoru. Igor Mitrofanov vypočítal se svými spolupracovníky, že vrstva, která mohla být na Měsíci vytvořena při dopadech asteroidů či komet, může obsahovat 3 až 5 % vody.
Bohužel nové závěry jsou sporné. Přístroj LEND obsahuje nové funkce, které byly navrženy ke zlepšení jeho rozlišení, takže registruje pouze neutrony z malé oblasti povrchu pod sebou. Zařízení však doposud nebylo testováno při jiné planetární misi a někteří astronomové mají podezření, že může detekovat neutrony rovněž z širokého okolí.
„Máme zde mnoho nevyřešených otázek kolem funkce přístroje, na které je nutné najít odpověď,“ říká Rick Elphic (Ames Research Center, NASA). „Zatím stále nebylo definitivně rozhodnuto, co vlastně pozorujeme.“
Naštěstí sonda LRO bude podle očekávání pokračovat ve shromažďování dat minimálně dva roky a výsledky pozorování přístrojem LEND budou s časem nabývat na přesnosti. „Jsem přesvědčen, že náš příběh bude mnohem přesnější již příští léto,“ říká Jim Garvin, hlavní vědecký poradce NASA's Goddard Space Flight Center.
autor: František Martinek