Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Skupina japonských inženýrů a techniků zahájila přípravu dvounohého humanoidního robota, uzpůsobeného k pohybu po povrchu Měsíce. „Rozhodli jsme se pro robota podobného člověku, protože to je pro nás velmi fascinující a stimulující,“ říká Hideo Sugimoto. „Vyrobíme atraktivního robota, který bude naše představy šířit ve vesmíru.“
Tým konstruktérů je součástí konsorcia šesti malých firem, nazvaného Astro-Technology SOHLA (Space Oriented Higashiosaka Leading Association), které má sídlo v prefektuře Osaka, v regionu Kansai na ostrově Honšú – nejdůležitějším ostrově Japonska.
Předpokládané obrovské vývojové náklady mohou způsobit potíže skupině odborníků, plánujících realizaci robota, avšak společnost je připravena se o to pokusit. Konstruktéři se domnívají, že projekt může podpořit japonský výrobní průmysl a ukázat tak veřejnosti, že i malé a střední společnosti mohou mít vysoké cíle a být schopné konkurence.
Japonsko je známo pro své pokročilé automatické výrobní technologie. Zdejší společnosti mohou využít své odborné znalosti k vývoji robota, který bude schopen fungovat na povrchu Měsíce, uvádí deník Daily Yomiuri.
Minulý rok společnost Astro-Technology SOHLA úspěšně realizovala malou technologickou družici o hmotnosti 50 kg, která byla pojmenována Maido-1. Byla určena k ověření funkčnosti různých běžně dostupných konstrukčních prvků pro levné mikrodružice. Na heliosynchronní oběžnou dráhu kolem Země byla vypuštěna 23. 1. 2009 nosnou raketou HII-A. Daily Yomiuri informoval, že společnost předběžně pojmenovala robota vzhledem podobného člověku „Maido-kun“ – na počest úspěšné družice. Odhadovaná cena robota, jehož výška bude menší než průměrná výška člověka, je přibližně 1 miliarda jenů (asi 10,6 miliónu dolarů).
Japonská vláda a Japonská kosmická agentura JAXA jsou připraveny vyslat výzkumného robota na Měsíc v roce 2015 a společnost Astro-Technology SOHLA doufá, že jimi navrhovaný robot bude schopen absolvovat plánovanou misi a na povrchu Měsíce tak následovat Neila Armstronga a další americké astronauty. O tomto svém plánu informovali zástupci konsorcia 27. dubna 2010.
JAXA již dříve zvažovala vyslat dvounohého robota na Měsíc, avšak odborníci nakonec dospěli k názoru, že robot na kolečkách by se setkal s mnohem menším počtem technických problémů a byl by mnohem stabilnější při pohybu po povrchu Měsíce se spoustou prachu a tzv. regolitu včetně kamenů různých velikostí.
Mezitím NASA plánuje vyslání humanoidního robota nazvaného Robonaut R2 na Mezinárodní kosmickou stanici ISS, a to na palubě raketoplánu Discovery, jehož start je naplánován na září 2010. Tento obratný robot bude prvním člověku podobným robotem trvale přítomným na palubě kosmické stanice. Americký robot se skládá z hlavy a trupu se dvěma pažemi, bude však bez nohou.
Zdroj: http://www.space.com/businesstechnology/japanese-humanoid-moon-robot-100504.html
autor: František Martinek