Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Japonská kosmická sonda Hayabusa, poškozená a jen napůl funkční, musí být ještě přesně nasměrována k Zemi pomocí několika korekčních manévrů, provedených improvizovanou činností iontových motorů v závěrečné fázi letu před tím, než se v červnu letošního roku uskuteční její dlouho očekávané přistání na zemském povrchu.
Japonská kosmická agentura JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency) oznámila minulý týden, že brždění sondy Hayabusa v atmosféře a její přistání na padáku se uskuteční 13. 6. 2010.
Přistáním bude završena odvážná a strastiplná cesta k planetce Itokawa trvající 7 roků. Sonda Hayabusa pravděpodobně provedla odběr vzorků z povrchu cílového asteroidu, avšak její odběrové zařízení nefungovalo tak, jak mělo. Vědci jsou na pochybách, zda byl plánovaný úkol splněn. Řídící tým si není jist, zda nějaká hornina či prach z asteroidu byl umístěn do sběrné komory sondy. O odběr materiálu se sonda pokusila v listopadu 2005. Ve všem bude jasno až po úspěšném zvládnutí přistávacího manévru.
Junichiro Kawaguchi, projektový manažer sondy Hayabusa řekl, že sondu potkalo velké množství problémů. „Kosmická sonda není v dobré formě,“ prohlásil Kawaguchi počátkem dubna. „Pokud by byla v dobrém technickém stavu, mnohem snadněji bychom ji dopravili z vesmíru na Zemi.“
Sonda Hayabusa byla vypuštěna 9. května 2003. Během letu musel řídící tým několikrát řešit různé závady. Například na sondě vypověděly službu hned tři ze čtyř iontových motorů. Počátkem prosince 2005 bylo provedeno přepracování palubního software, aby bylo možno použít vypouštění pracovní látky pro iontový motor (xenonu) pro řízení orientace sondy. Problémy odsunuly odlet sondy od asteroidu Itokawa, což si vynutilo odklad jejího návratu na Zemi z roku 2007 na rok 2010.
Sonda v ceně 200 miliónů dolarů byla blízko zkrachování mise v listopadu 2009, kdy jediný funkční iontový motor sondy přestal pracovat. Avšak technici v řídícím centru byli schopni propojit jednotlivé komponenty dvou různých iontových motorů, čímž zajistili návrat sondy směrem k Zemi. Podařilo se jim zkombinovat neutralizér iontového motoru A s iontovým zdrojem motoru B a vytvořit tak funkční motorovou jednotku, což umožnilo pokračovat sondě v motorickém letu k Zemi.
„Iontový motor na kosmické sondě Hayabusa není v dobré kondici,“ říká Kawaguchi. Protože tradiční pohonná jednotka není funkční, zkombinovaný iontový motor sondy bude v činnosti 4krát v květnu a červnu, aby navedl přistávací pouzdro sondy do oblasti Woomera (Jižní Austrálie). „Všechny manévry se musí spolehnout na funkci iontového motoru,“ dodává Kawaguchi.
Dva zážehy motoru v období kolem 5. a 29. května změní trajektorii sondy Hayabusa tak, že by při pokračování letu prolétla ve vzdálenosti 200 km nad zemským povrchem. Další dva delší zážehy iontového motoru počátkem června zbrzdí sondu a navedou návratové pouzdro přesně na místo přistání. „Závěrečný manévr bude trvat zhruba 20 hodin,“ říká Kawaguchi.
Přibližně jeden den před přistáním se Hayabusa natočí tak, aby návratové pouzdro bylo zahříváno Sluncem. „Doba letu sondy se prodloužila o více než 3 roky proti plánu, takže zbývající kapacita baterie je znepokojující,“ říká Kawaguchi. „Chceme ji zahřát a předejít jejímu velkému ochlazení. Změníme dobu oddělení pouzdra od mateřské sondy až do posledního možného okamžiku, tj. asi 3 hodiny před vstupem do atmosféry.“
Návratové pouzdro bude ve vzdálenosti asi 40 000 km odděleno pružinou od mateřské sondy. Jakmile dojde k oddělení návratového pouzdra, bude uvedeno do velmi pomalé rotace. Pouzdro o průměru 40 cm vnikne do zemské atmosféry rychlostí větší než 40 000 km/h (tj. více než 11 km/s). Návratové pouzdro bude vystaveno teplotě zhruba 2 700 °C. Jeho povrch je však chráněn tepelným štítem z uhlíkových vláken.
Po průletu nad Antarktidou zamíří návratové pouzdro na území Austrálie a po dosažení spodních vrstev atmosféry se bude snášet na padáku. Na zemský povrch dopadne v neděli 13. 6. 2010, v době kolem 14:00 UTC (16:00 SELČ). Mateřská sonda ukončí svoji existenci v zemském ovzduší.
Související články:
Japonská sonda Hayabusa se blíží k planetce Itokawa
Japonská sonda Hayabusa se přiblížila k planetce Itokawa
Japonská sonda Hayabusa přistane na planetce Itokawa
Hayabusa - přípravy na odběr vzorků z povrchu planetky vrcholí
Hayabusa - první pokus o odběr vzorků z planetky se nepodařil
Japonská sonda Hayabusa a záhadná planetka Itokawa
Zdroj: http://www.spaceflightnow.com/news/n1004/26hayabusa/ a http://www.jaxa.jp/press/2010/04/20100421_hayabusa_e.html
autor: František Martinek