Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
ESO zveřejnila nádherný záběr okolí obří hvězdné porodnice NGC 3603, ve které se nepřetržitě rodí nové hvězdy. Snímek pořídil dalekohled ESO/VLT. Za přírodní ‚divadelní oponou‘ je zde skryta jedna z nejzářivějších a nejkompaktnějších hvězdokup naší Galaxie. Obsahuje především mladé hmotné stálice, a proto je považována za místní analogii aktivních oblastí zrodu nových hvězd, které známe z jiných galaxií. Hvězdokupa také obsahuje tu nejhmotnější hvězdu, jaká byla dosud ‘zvážena’.
NGC 3603 je oblast zrodu hvězd – kosmická továrna na hvězdy, která ze svých oblaků plynu a prachu překotnou rychlostí tvoří nové a nové stálice. Nachází se 22 000 světelných let od nás a je tedy nejbližší známou oblastí tohoto typu v Galaxii. Pro astronomy představuje unikátní laboratoř pro zkoumání procesů hvězdotvorby, které jsou v cizích galaxiích velmi obvyklé, ale vzhledem k velké vzdálenosti se obtížně pozorují.
Za svůj tvar mlhovina vděčí intenzivnímu záření a silným hvězdným větrům mladých stálic. Hmotné hvězdy tak roztahují prachoplynnou oponu a otvírají pohled na spousty zářících ‘sluncí’. Centrum hvězdokupy NGC 3603 hostí tisíce stálic mnoha typů (ESO 46/99). Většina z nich je svou hmotností podobná Slunci. Nejnápadnější je ale skupina velmi hmotných hvězd blízko konce svého života. Několik modrých superobrů a tři Wolf-Rayetovy hvězdy [a] jsou zde vměstnány do prostru menšího než 1 světelný rok krychlový. Na základě nedávných pozorování provedených pomocí přístroje SINFONI na dalekohledu VLT astronomové potvrdili, že jedna z těchto hvězd je téměř 120krát hmotnější než Slunce. Zaujala tak pozici nejhmotnější známé hvězdy v naší galaxii. [1]
Oblaka kolem hvězdokupy NGC 3603 nám poskytují doslova rodinný portrét hvězd v rozličných stádiích vývoje, od plynných struktur hroutících se v protohvězdy, přes ‘hvězdné novorozence, dospělce ba i důchodce na sklonku života’. Všechny hvězdy jsou však zhruba stejně staré, asi 1 milion let, což je jen ‚mrknutí okem‘ ve srovnání s věkem Sluneční soustavy – zhruba 5 miliardami let. To, že některé z hvězd po milionu let teprve začínají svůj život a jiné již umírají, je dáno obrovským rozpětím jejich hmotností: těm hmotným, jasným a horkým život uplyne mnohem rychleji než jejich chladnějším a subtilnějším protějškům.
Nově zveřejněný snímek pořízený přístrojem FORS na dalekohledu VLT (Cerro Paranal, Chile) zachycuje široké okolí hvězdokupy a odhaluje bohaté struktury prachoplynných oblaků.
Poznámky
[a] Wolf-Rayetovy hvězdy jsou velmi hmotné a zářivé stálice odvrhující obrovská množství hmoty těsně předtím, než skončí svůj život grandiózním výbuchem supernovy.
[1] Hvězda NGC 3603-A1 je zákrytová dvojhvězda, jejíž složky kolem sebe obíhají jednou za 3,77 dne. Hmotnější složka obsahuje hmotu 116 Sluncí, ta méně hmotná ‚jen‘ 89.
ESO (Evropská jižní observatoř) je mezinárodní evropskou organizací pro astronomii. Jejími členy (14) jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních dalekohledů, jenž zpřístupní astronomům významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli v astronomickém výzkumu a mezinárodní spolupráci. V současnosti provozuje světově jedinečné observatoře, jež se nacházejí na poušti Atacama Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu ESO provozuje nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle – Velmi velký dalekohled (VLT). Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Bude pracovat ve viditelném a infračerveném oboru a stane se největším dalekohledem světa.
Kontakty
Henri Boffin; ESO, Garching, Germany; Phone: +49 89 3200 6222; E-mail: hboffin (at) eso.org
Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz