Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Mnoho velkých bouří a malých bílých mraků, které jsou vidět na nových snímcích z HST, pořízených 5. a 6. ledna 2024, svědčí o velké aktivitě probíhající v atmosféře Jupitera právě nyní. Jupiterovy barevné mraky představují neustále se měnící kaleidoskop tvarů a barev. Toto je planeta, kde je vždy bouřlivé počasí: cyklóny, anticyklóny, střih větru a největší bouře ve Sluneční soustavě, Velká rudá skvrna.
Jupiter nemá pevný povrch a je neustále pokryt z velké části vrstvou čpavkových ledových krystalů, která má tloušťku jen asi 48 km v atmosféře, která je hluboká desítky tisíc km a dodávají planetě její pruhovatý vzhled. Pásy jsou vytvářeny vzduchem proudícím v různých směrech v různých zeměpisných šířkách s rychlostí blížící se 563 km za hodinu.
Světlejší oblasti, kde atmosféra stoupá vzhůru, se nazývají zóny. Tmavší oblasti, kam padá vzduch, se označují jako pásy. Když se tyto protichůdné proudy vzájemně ovlivňují, objevují se bouře a turbulence. HST monitoruje Jupiter a další vnější planety Sluneční soustavy každý rok v rámci programu Outer Planet Atmospheres Legacy (OPAL).
„Na levém snímku z Hubbleova teleskopu se klasická Velká rudá skvrna výrazně vyjímá v atmosféře Jupiteru,“ uvedli astronomové z HST ve svém prohlášení. „Vpravo dole, v jižnější zeměpisné šířce, je objekt někdy přezdívaný Red Spot Jr. Tato tlaková výše byla výsledkem sloučení bouří v letech 1998 a 2000 a poprvé se objevila červená v roce 2006, než se v následujících letech vrátila do světle béžové. Letos je zase o něco červenější. Zdroj červeného zbarvení není znám, ale může zahrnovat řadu chemických sloučenin: síru, fosfor nebo organický materiál.“
Červená skvrna Jr., která zůstává ve svém pruhu, ale pohybuje se opačným směrem, prochází kolem Velké červené skvrny zhruba každé dva roky. Na dalekém severu se objevuje další malá červená tlaková výše.
„Na pravém obrázku se bouřková aktivita objevuje také na opačné polokouli,“ řekli astronomové. „Vpravo uprostřed se vedle sebe objevuje dvojice bouří, temně červený cyklon a načervenalý anticyklón. Tyto bouře rotují v opačných směrech, což ukazuje na střídavé schéma systémů vysokého a nízkého tlaku. V případě cyklónu je na okrajích vidět vzestupné proudy s mraky klesajícími doprostřed, což vytváří vyčištěnou oblast v atmosférickém oparu.“
Podle výzkumníků se očekává, že se tyto bouře odrazí jedna od druhé, protože jejich protichůdná rotace – ve směru a proti směru hodinových ručiček – je odpuzuje.
„Mnoho velkých bouří a malých bílých mraků je charakteristickým znakem velké aktivity, která právě probíhá v atmosféře Jupitera,“ řekla vedoucí projektu OPAL Amy Simonová, astronomka z Goddard Space Flight Center, NASA. „Na levém okraji snímku je nejvnitřnější Galileův měsíc Io – vulkanicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě – navzdory své malé velikosti. Citlivost HST na modré a fialové vlnové délky jasně odhaluje zajímavé povrchové rysy.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/hubble-new-images-jupiter-12767.html, https://esahubble.org/images/heic2404a/ a https://esahubble.org/images/heic2404e/
autor: František Martinek