Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Vědecký tým kolem Hubbleova vesmírného teleskopu HST uvolnil neuvěřitelně nádherný snímek s označením ACO S 295, což je pozoruhodná kupa galaxií, která se nachází ve vzdálenosti 3,5 miliardy světelných roků daleko v malém jižním souhvězdí Hodiny.
Fotografie byla pořízena pomocí kamery Wide Field Camera 3 (WFC3) a kamerou Advanced Camera for Surveys (ACS) na palubě Hubbleova teleskopu v oboru infračerveného záření a ve viditelné části elektromagnetického spektra. Bylo přitom použito sedm filtrů pro rozličné vlnové délky. Barevným výsledkem je přiřazení rozdílných barev ke každému monochromatickému snímku přidružených k jednotlivým filtrům.
Galaktické kupy obsahují tisíce galaxií různého věku, tvarů a velikostí. Jejich typická hmotnost dosahuje přibližně několik biliard hmotností Slunce.
V určitém období astronomové předpokládali, že se jedná o největší struktury ve vesmíru – až do té doby, než byly v 80. letech minulého století objeveny superkupy galaxií.
Nicméně kupy mají jednu věc společnou, a to, že přiléhají pevně k sobě; superkupy nedrží pohromadě gravitace, takže kupy galaxií stále ještě drží titul největší struktury ve vesmíru svázané gravitací.
Albert Einstein předpověděl ve své obecné teorii relativity, že velmi hmotné objekty budou deformovat strukturu samotného prostoru. Když světlo prochází skrz takovéto objekty, jako jsou velmi hmotné kupy galaxií, jeho dráha se poněkud změní.
Tento efekt známý jako gravitační čočkování je pozorovatelný jenom ve vzácných případech a pouze těmi nejlepšími dalekohledy můžeme pozorovat související jevy.
„Kupa ACO S 295 dominuje centru nové fotografie, jak vizuálně, tak i fyzicky,“ říkají astronomové zpracovávající snímky z HST. „Obrovská hmotnost kupy galaxií působí jako gravitační čočka na galaxie v pozadí; deformuje je a poněkud rozmazává jejich tvary.“
Stejně tak jako poskytuje astronomům výsledky práce s přirozeným zvětšujícím sklem, se kterým studují vzdálené galaxie, metoda gravitačního čočkování nepatrně přizpůsobila střed tohoto snímku, vytvářející vizuálně pozoruhodnou scénu. Galaxie všech tvarů a velikostí „obývají“ tuto fotografii, v rozmezí od vznešených spirálních galaxií až po mlhavé eliptické objekty.
Stejně jako rozsahem velikostí se tento galaktický zvěřinec honosí rozsahem orientací, se spirálními galaxiemi, jako je ta uprostřed tohoto snímku, která se jeví téměř jako natočená k nám čelem. Další spirální galaxie jsou k nám natočeny bokem a vidíme je jako jehly zářícího světla.
Zdroj: http://www.sci-news.com/astronomy/hubble-massive-cluster-galaxies-aco-s-295-09660.html
autor: František Martinek