Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Program OPAL (Outer Planet Atmospheres Legacy) provádí dlouhodobá základní pozorování Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu s cílem porozumět dynamice a vývoji jejich atmosféry. Jasné planety Jupiter a Saturn, putující po obloze, pojmenovali Římané podle svých nejmocnějších bohů. Teprve v 17. a 19. století byly teleskopicky objeveny další dvě planety daleko za Saturnem. Byly pojmenovány podle řeckého boha Urana a římského boha Neptuna.
Dřívější pozorovatelé oblohy si nikdy nedokázali představit, že ze Země budou vysláni robotičtí vyslanci na nebezpečnou cestu přes miliony a miliardy kilometrů, aby tyto zázračné světy skutečně navštívili. Detailní snímky z dvojice sond Voyager, které NASA vyslala, okouzlily v 80. letech minulého století celou jednu generaci nejen astronomů.
Tyto návštěvy vesmírných sond však byly pouhými momentkami sbírajícími cenná data v rozmezí pouhých několika měsíců – podobně jako zájezdový autobus projíždějící napříč Spojenými státy.
„Voyagery vám neřeknou celý příběh,“ řekla Amy Simonová, astronomka z Goddardova střediska vesmírných letů NASA. „Ostrost obrazu Hubbla je srovnatelná s pohledy Voyagerů, které se přiblížily k vnějším planetám, a Hubble pokrývá vlnové délky od ultrafialového až po blízké infračervené světlo. Hubble je jediným dalekohledem, který může poskytnout vysoké prostorové rozlišení a stabilitu obrazu pro globální studium zbarvení, aktivity a pohybu mraků v atmosféře na konzistentní časové bázi, což pomáhá vymezit základní mechanismy počasí a klimatických systémů.“
Jupiter, Saturn, Uran a Neptun mají hluboké atmosféry a nemají pevný povrch. Jejich bouřlivé atmosféry mají své vlastní jedinečné povětrnostní systémy, některé s barevnými pásy různobarevných mraků a s tajemnými velkými bouřemi, které se objevují nebo přetrvávají mnoho let. Každá z vnějších planet má také svá roční období trvající mnoho let.
Sledovat toto složité chování je podobné jako porozumět dynamickému počasí na Zemi, které sledujeme po mnoho let, stejně jako vlivu Slunce na počasí ve Sluneční soustavě. Tyto čtyři vzdálené světy slouží také jako náhradní objekty pro poznání počasí a klimatu na podobných planetách obíhajících kolem jiných hvězd.
Planetologové si uvědomili, že jeden rok dat z Hubbla, ačkoliv je sám o sobě zajímavý, nevypovídá o všech vnějších planetách. Hubblův program OPAL běžně pozoroval planety jednou ročně v době, kdy jsou nejblíže Zemi.
„Protože program OPAL trvá již 10 let, naše databáze planetárních pozorování se neustále rozrůstá,“ řekla Simonová. „Tato dlouhá životnost umožňuje náhodné objevy, ale také sledování dlouhodobých změn atmosféry při oběhu planet kolem Slunce. Vědeckou hodnotu těchto dat podtrhuje více než 60 dosavadních publikací, které zahrnují data z programu OPAL.“
Výsledkem je obrovský archiv dat, který vedl k řadě pozoruhodných objevů, o něž se mohou podělit planetární astronomové z celého světa. „OPAL je také propojen s dalšími pozemními a kosmickými planetárními programy,“ řekla Simonová. „Mnoho článků z jiných observatoří a vesmírných misí čerpá Hubbleova data z programu OPAL, aby si je mohli porovnat.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/hubbles-opal-program-13494.html a https://hubblesite.org/contents/news-releases/2024/news-2024-010
autor: František Martinek