Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Publikovaný snímek komety C/2012 S1 (ISON) pořídil Hubblův kosmický dalekohled HST dne 10. dubna 2013, kdy se kometa nacházela nepatrně blíže ke Slunci než dráha planety Jupiter. Od Slunce kometu dělilo 621 miliónů kilometrů a od Země byla vzdálena 634 miliónů kilometrů. Kometa se blíží k Zemi i ke Slunci, kolem kterého prolétne v listopadu 2013.
Dokonce i v této velké vzdálenosti je kometa již aktivní. Slabé sluneční záření zahřívá povrch kometárního jádra, čímž dochází k sublimaci těkavých látek. Detailní analýza prachu, soustředěného v kómě obklopující tuhé ledové jádro, odhalila výrazné výtrysky (jety) vyvrhovaných prachových částic z povrchu jádra na straně, která je právě přivrácena ke Slunci.
Předběžná měření na základě pozorování z HST naznačují, že jádro komety ISON nemá větší průměr než 5 či 6 km. To je pozoruhodně málo vzhledem k vysoké úrovni její aktivity doposud pozorované u této komety. Astronomové využili pořízené snímky k určení intenzity kometární aktivity a k vymezení velikosti jádra komety, aby se pokusili předpovědět její aktivitu v okamžiku, kdy bude prolétávat ve vzdálenosti 1 130 000 km nad viditelným povrchem Slunce. K největšímu přiblížení komety ISON ke Slunci dojde 28. listopadu 2013.
Prachová kóma v okolí jádra komety (označovaná též jako hlava komety) má v současné době průměr přibližně 5 000 km. Prachový ohon komety se táhne do vzdálenosti 92 000 km (na snímku mimo zorné pole kamery WFC3/UVIS na palubě HST).
V současné době probíhají mnohem podrobnější analýzy za účelem zpřesnění těchto měření a předpovědi pravděpodobného průběhu těsného průletu komety v blízkosti Slunce.
Publikovaná fotografie byla pořízena ve viditelném světle pomocí kamery Wide Camera Field 3 na palubě Hubblova kosmického dalekohledu. Snímek je počítačově upraven ve falešných barvách – modrá barva byla zvolena ke zvýšení detailů ve struktuře atmosféry v okolí jádra komety.
Další fotografie se zvýšeným kontrastem byla upravena za účelem odhalení jemné struktury v oblasti vnitřní kómy komety ISON. Na tomto počítačově upraveném snímku je model kómy, ve kterém je postupně snižována její jasnost v závislosti na vzdálenosti od jádra tak, jak je to očekáváno u komety, která uvolňuje prachové částice rovnoměrně z celého povrchu.
Kóma komety ISON vykazuje zvýšený počet prachových částic uvolňovaných na denní straně poměrně malého jádra. Tyto informace jsou neocenitelné pro určení vzniku, vývoje a rotace tuhého jádra komety ISON.
Zdroj: http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2013/14/
autor: František Martinek