Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Mezinárodní tým astronomů použil více než 500 snímků z Hubbleova vesmírného teleskopu HST – pokrývajících dvě desetiletí pozorování – k detekci sedmi rychle se pohybujících hvězd v nejvnitřnější oblasti kulové hvězdokupy Omega Centauri, největší a nejjasnější známé kulové hvězdokupy. Tyto hvězdy poskytují nové přesvědčivé důkazy o přítomnosti gravitační síly způsobené středně hmotnou černou dírou (intermediate-mass black hole – IMBH), která je ovlivňuje. K dnešnímu dni bylo nalezeno pouze několik dalších kandidátů na IMBH.
Černá díra v kulové hvězdokupě Omega Centauri je podle odhadu 8 200krát hmotnější než Slunce. Pokud se to potvrdí, je blíže k Zemi než černá díra o hmotnosti 4,3 milionu slunečních hmotností ve středu Mléčné dráhy. Tato černá díra je od nás vzdálená 26 000 světelných let, zatímco Omega Centauri jen 17 700 světelných let.
Hubbleův vesmírný dalekohled našel silné důkazy o středně hmotné černé díře v Omega Centauri. Většina známých černých děr je buď extrémně masivní, tzv. supermasivní černé díry, které leží v jádrech velkých galaxií, nebo relativně lehké, s hmotností menší než 100 hmotností Slunce – černé díry hvězdného typu. Černé díry střední hmotnosti (IMBH) jsou však vzácné a jsou považovány za „chybějící články“ ve vývoji černých děr.
Omega Centauri se skládá ze zhruba 10 milionů hvězd, které jsou spolu gravitačně svázány. Hvězdokupa je asi 10krát hmotnější než jiné velké kulové hvězdokupy – téměř tak hmotná jako malá galaxie.
Existuje mnoho otázek, na které chtějí astronomové odpovědět: Existují nějaké IMBH, a pokud ano, jak časté jsou? Roste supermasivní černá díra z IMBH? Jak se tvoří samotné IMBH? Jsou husté hvězdokupy jejich oblíbeným domovem?
Astronomové vytvořili obrovský katalog pohybů hvězd ve hvězdokupě Omega Centauri a změřili rychlosti pro 1,4 milionu hvězd posbíraných ze snímků hvězdokupy z HST. Většina těchto pozorování byla určena spíše ke kalibraci Hubbleových přístrojů než k vědeckému použití, ale ukázalo se, že jsou ideální databází pro výzkumné úsilí týmu.
„Objevili jsme sedm hvězd, které by tam neměly být,“ vysvětlil Maximilian Häberle z Institutu Maxe Plancka pro astronomii v Německu, který vedl tento výzkum. „Pohybují se tak rychle, že by unikly z hvězdokupy a už by se nikdy nevrátily.“ Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že tyto hvězdy gravitačně ovlivňuje velmi hmotný objekt a drží je blízko středu. Jediný objekt, který může být tak hmotný, je černá díra s hmotností nejméně 8 200krát větší než Slunce.
„Tento objev je zatím nejpřímějším důkazem IMBH v Omega Centauri,“ dodala vedoucí týmu Nadine Neumayerová z Institutu Maxe Plancka pro astronomii, která studii spolu s Anil Sethem z University of Utah, Salt Lake, iniciovala. „Je to vzrušující, protože existuje jen velmi málo dalších známých černých děr s podobnou hmotností. Černá díra v Omega Centauri může být nejlepším příkladem IMBH v našem kosmickém sousedství.“
Omega Centauri je viditelná ze Země pouhým okem a je jedním z oblíbených nebeských objektů pro astronomy žijící na jižní polokouli. Hvězdokupa se nachází těsně nad rovinou Mléčné dráhy a při pohledu z temné venkovské oblasti se jeví téměř stejně velká jako Měsíc v úplňku. Poprvé byla uvedena v Ptolemaiově katalogu před téměř 2 000 lety jako hvězda. Edmond Halley ji ohlásil jako mlhovinu v roce 1677. Ve 30. letech 19. století ji anglický astronom John Herschel jako první rozpoznal jako kulovou hvězdokupu.
Objevná práce byla zveřejněna online 10. července 2024 v časopise Nature.
Obrázky – credit: ESA/Hubble, NASA, Maximilian Häberle (MPIA)
Zdroj: https://scitechdaily.com/missing-link-uncovered-hubble-unveils-hidden-black-hole-in-omega-centauri/ a https://www.mpia.de/news/science/2024-10-omega-cen-imbh
autor: František Martinek