Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Kosmická sonda Cassini, zkoumající planetu Saturn a její soustavu prstenců a měsíců, se v uplynulých letech věnovala i studiu měsíce Enceladus (průměr 504 km). Tento ledový objekt je zajímavý mj. tím, že jeho jižní pól je nejteplejším místem na povrchu měsíce, navíc z objevených prasklin tryskají gejzíry vodní páry, ledových krystalků a dalších sloučenin. Předpokládá se, že se pod ledovým povrchem nacházejí zásoby kapalné vody.
V pravé části připojeného obrázku jsou barevně zvýrazněna místa, odkud uniká tepelná energie z prasklin, nacházejících se v okolí jižního pólu měsíce Enceladus. Snímek byl pořízen sondou Cassini během průletu kolem měsíce 21. 11. 2009. Trhlina pojmenovaná Baghdad Sulcus je jedním ze čtyř tzv. tygřích škrábanců, což jsou oblasti, kde již při dřívějších průletech sonda zaznamenala výtrysky vodní páry a ledových krystalků. Zmiňovaná prasklina Baghdad Sulcus se táhne z levého horního do pravého dolního rohu obrázku.
„Barevný“ levý obrázek, který má 10krát menší rozlišení, představuje infračervenou mapu okolí jižního pólu Encelada, která byla zhotovena na základě dat z infračerveného spektrometru na palubě kosmické sondy. Tato mapa byla získána v březnu 2008.
Nová data ukazují, že široké pruhy vyšších teplot, dříve zaznamenané na kompozitní mapě z infračerveného spektrometru, jsou především soustředěny do úzkých oblastí o šířce maximálně jednoho kilometru po celé délce praskliny. Z měření v oboru infračerveného záření vyplývá, že v oblasti Baghdad Sulcus dosahuje teplota hodnot kolem -93 °C. Teploty na většině povrchu se pohybují kolem -180 °C. Některé malé oblasti v okolí jižního pólu jsou teplejší (-116 °C).
Intenzita tepelného vyzařování je znázorněna odlišnými barvami. Fialová barva znázorňuje studený povrch, červená, oranžová a žlutá barva představuje oblasti o vyšších teplotách. Barevné odstíny obou mapek vzájemně zcela neodpovídají, neboť byly pořízeny v rozdílných obdobích a s rozdílným rozlišením.
Na detailním snímku s vysokým rozlišením, který byl získán sondou Cassini ze vzdálenosti 2000 km, je zachycena část praskliny Baghdad Sulcus v délce 40 km. Do černobílé fotografie jsou vkopírována data z infračerveného spektrometru. Jednotlivé barevné odstíny, jak bylo uvedeno výše, odpovídají různým teplotám (žlutá barva představuje nejteplejší povrch). Pozorované údolí s profilem písmene „V“ je hluboké 500 m, široké 2 km a po obou stranách lemované svahy o výšce 100 m, tvořené usazeninami vyvrženého materiálu. Prasklina Baghdad Sulcus dosahuje celkové délky 175 km a je nejdelším údolím na měsíci Enceladus v oblasti jižního pólu. Na originálním snímku lze rozlišit detaily o velikosti 12 m/pixel.
Zdroj: http://saturn.jpl.nasa.gov/photos/
autor: František Martinek