Helix v nových barvách

ESO 005/12 tisková zpráva

Dalekohled ESO/VISTA, pracující na observatoři Paranal v Chile, pořídil nový záběr mlhoviny Helix. Obrázek získaný v oboru infračerveného záření zviditelňuje vlákna chladného plynu, která nelze ve viditelném světle pozorovat a odhaluje bohaté pozadí s hvězdami a galaxiemi.

Mlhovina je jedním z nejbližších a nejnápadnějších příkladů planetárních mlhovin [1]. Nachází se asi 700 světelných let od nás a na obloze ji naleznete v souhvězdí Vodnáře. Tento neobvyklý objekt vznikl poté, co hvězda podobná Slunci dospěla do závěrečného stadia svého života. V této fázi vývoje již hvězda není schopná udržet své vnější vrstvy a pomalu odvrhuje obálky plynu, které vytvoří mlhovinu. Sama se postupně stane bílým trpaslíkem. Na snímku je hvězda zachycena jako slabá modrobílá tečka uprostřed mlhoviny.

Mlhovina samotná je velmi složitý objekt složený z prachu, ionizovaného, ale také molekulárního plynu. Materiál je uspořádán do nádherné spletité struktury připomínající květinu, která svítí díky ozařování intenzivním ultrafialovým světlem centrální horké hvězdy.

Hlavní prstenec mlhoviny Helix má v průměru asi dva světelné roky, což zhruba odpovídá  polovině vzdálenosti mezi Sluncem a nejbližší hvězdou. Materiál mlhoviny se však rozprostírá mnohem dále, minimálně do vzdálenosti čtyř světelných let od hvězdy. Rozměr mlhoviny je dobře patrný právě na tomto snímku v infračerveném oboru, kde je možné v celém zorném polí pozorovat stopy molekulárního plynu.

Zatímco vizuálně je záře rozptýleného plynu pozorovatelná jen obtížně, lze ji lehce zachytit speciálními detektory dalekohledu VISTA, které jsou citlivé na infračervené záření. Zrcadlo o průměru 4,1 m je navíc schopné zachytit úchvatnou scenérii hvězd a galaxií v pozadí mlhoviny.  

Mocný 'zrak' dalekohledu ESO/VISTA zároveň odhaluje jemné struktury v prstenu této mlhoviny. Infračervené záření nám umožňuje pozorovat rozložení chladného molekulárního plynu. Materiál se shlukuje do podoby filamentů, které jsou orientovány paprskovitě směrem od středu mlhoviny, takže připomínají nebeský ohňostroj.  

Přesto, že se tyto struktury zdají být jemné, velikost vláken molekulárního vodíku – označovaných jako ‚kometární uzlíky‘ (cometary knots) – je srovnatelná s naší Sluneční soustavou. Molekuly zde mohou odolávat vysokoenergetickému záření vycházejícímu z umírající hvězdy právě proto, že se shlukly do těchto uzlíků, které jsou stíněny prachem a molekulárním plynem. V současnosti ale není jasné, jak tyto ‚kometární uzlíky‘ mohly vzniknout.

Zdroj

Poznámky

[1] Planetární mlhoviny nemají nic společného s planetami. Toto matoucí pojmenování vzniklo díky vzhledu většiny těchto mlhovin, které při vizuálním pozorování dalekohledem vypadají jako malý jasný disk a připomínají vnější planety Sluneční soustavy (Uran či Neptun). Mlhovina Helix nesoucí rovněž katalogové označení NGC 7293, je neobvyklá, neboť při pohledu malým dalekohledem vypadá velmi velká, ale velmi slabá.

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

• snímky dalekohledu VISTA

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov 251 65, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1205. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.