Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Dalekohled ESO/VLT pořídil dosud nejlepší snímek chaoticky vyhlížející dvojice vzájemně propletených galaxií Arp 261. Kromě nich je na tomto unikátním záběru zachycena řada dalších nečekaných objektů.
Některé objekty na obloze se na první pohled zdají být zvláštní, v něčem odlišné od ostatních. Mají osobitý životní příběh, který může vědcům přinést zajímavé informace. Podobně uvažoval také Halton Arp, když v roce 1960 publikoval katalog zvláštních nepravidelných galaxií. Jeden z objektů tohoto katalogu s označením Arp 261 byl nedávno detailně sledován pomocí zařízení FORS2, které patří k arzenálu přístrojů ve výbavě dalekohledů ESO/VLT. Pořízený snímek však obsahuje i řadu překvapení.
Arp 261 se nachází asi 70 milionů světelných let od nás a na obloze jej naleznete v souhvězdí Vah (Libra). Podivný chaotický vzhled objektu je výsledkem vzájemné interakce dvojice galaxií zachycených při pomalém ale zničujícím blízkém setkání. Přestože srážka jednotlivých hvězd je vysoce nepravděpodobná, oblaka plynu a prachu se vzájemně promíchávají vysokou rychlostí. To vede ke vzniku mohutných hvězdokup tvořených velmi horkými hvězdami, jak je patrné na obrázku. Oběžné dráhy již existujících objektů jsou narušeny a proudy hvězd byly zformovány do podoby slabých zakřivených 'ramen', která naleznete v levé horní a pravé spodní části pletence galaxií. Obě interagující galaxie byly původně hodně podobné například Magelanovým mračnům, která jsou souputníky naší Galaxie.
Snímky, které byly použity k vytvoření tohoto záběru, však původně vznikly za úplně jiným účelem. Objektem zájmu byla nenápadná hvězda ve středu obrázku, vpravo od nejjasnější části Arp 261. Jedná se o neobvyklou supernovu SN 1995N, závěrečnou fází života hmotné hvězdy označovanou jako supernova typu II nebo 'core collapse supernova'. SN 1995N je zvláštní především svou světelnou křivkou. Pohasíná velmi zvolna a celých 7 let po svém vzplanutí je stále na snímku jasně rozpoznatelná. Tato supernova je zároveň jedním z mála případů, kdy bylo při výbuchu registrováno rentgenové vzplanutí. Předpokládá se, že hvězda explodovala v oblasti s vysokou hustotou plynu a prachu. Setkání rázové vlny výbuchu s tímto materiálem vedlo k vytvoření sekundární rentgenové emise.
Když odhlédneme od interagujících galaxií Arp 261 a neobvyklé supernovy, obsahuje obrázek ještě řadu dalších, neméně zajímavých objektů, které se ve skutečnosti od nás nacházejí v obrovském rozmezí vzdáleností. Začněme těmi nejbližšími. Na snímku jsou zachyceny dvě planetky, které se pohybují sluneční soustavou někde mezi drahami Marsu a Jupiteru. Pouze shodou okolností se v době expozice nacházely ve stejném zorném poli. Na snímku jsou zobrazeny jako červeno-zeleno-modré úsečky v levé respektive horní části snímku. Jedná se o asteroidy s čísly 14 670 (1999 JG53) a 9 735 (1986 JD), jejich průměr je pravděpodobně menší než 5 km. Efekt 'barevné úsečky' vzniká v důsledku vlastního pohybu planetky, která během expozice přes různé fotometrické filtry mění svou polohu vůči vzdáleným hvězdám. Světlu odraženému od povrchu planetky trvá asi 15 minut než doletí k Zemi.
Druhým nejbližším objektem je pravděpodobně velmi jasná hvězda ve spodní části snímku. Přestože vypadá jasná, ve skutečnosti svítí 100 krát méně, než nejslabší hvězdy viditelné pouhým okem. Hvězda je nejspíše podobná Slunci a nachází se ve vzdálenosti kolem 500 světelných let od nás – tedy 20 000 000 krát dále než výše zmíněné planetky. Galaxie Arp 261 a také supernova SN 1995N jsou v ještě 140 000 krát větší vzdálenosti, ale i tak se jedná o naše kosmické sousedy ve srovnání s nejvzdálenějšími objekty na snímku. Ještě asi 50-100 krát dále se nachází kupa galaxií, jež je dobře viditelná v pravém dolním rohu obrázku. Není ovšem pochyb o tom, že těsně nad úrovní černého pozadí tohoto zajímavého záběru bychom nalezli ještě mnohem vzdálenější objekty.
ESO La Silla - Paranal - ELT Press Officer: Dr. Henri Boffin - +49 89 3200 6222 - hboffin@eso.org
ESO Press Officer in Chile: Valentina Rodriguez - +56 2 463 3123 - vrodrigu@eso.org
Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040 suchan@astro.cz
autor: Jiří Srba