Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Téměř nepravděpodobný objev nové planety mimo Sluneční soustavu, která by mohla po spirální dráze spadnout na svoji mateřskou hvězdu asi za 500 000 roků, se podařil skotským astronomům. Na objevu se podílel mezinárodní tým astronomů včetně University of St Andrews.
Nově nalezená obří planeta obíhá kolem mateřské hvězdy, která se nachází ve vzdálenosti 400 světelných roků od Země v souhvězdí Fénix na jižní obloze. Byla objevena v rámci britského projektu WASP, na kterém se podílí i univerzita St Andrews. Pozorování se uskutečnila pomocí dalekohledů na Kanárských ostrovech a v Jihoafrické republice.
Nová exoplaneta obdržela označení WASP-18b. Je to planeta tak hmotná a obíhá tak blízko mateřské hvězdy, že zcela určitě zanikne při pádu na hvězdu, k níž se blíží po spirální dráze.
Astronomové z University of St Andrews rovněž vypočítali, že vzájemná gravitační interakce mezi hvězdou a planetou nakonec způsobí naprosté přiblížení planety ke hvězdě a tím její zánik. Planeta se může srazit s hvězdou a stát se součástí její atmosféry, případně může být ještě před definitivním přiblížením do těsné blízkosti gravitací hvězdy „roztrhána“ a kolem hvězdy se vytvoří prstenec podobný útvaru, jaký můžeme pozorovat kolem planety Saturn. V každém případě není osud exoplanety záviděníhodný.
Andrew Collier Cameron, profesor University of St Andrews, říká: „Toto je další z neobvyklých exoplanet, objevených v rámci projektu WASP. Situace je zde analogická slapovému tření, které v soustavě Země-Měsíc způsobuje postupné zpomalování rotace Země, v důsledku čehož se Měsíc po spirální dráze nepatrně od Země vzdaluje.
„Avšak v případě exoplanety WASP-18b je situace opačná. Protože rychlost rotace hvězdy je pomalejší než rychlost oběhu exoplanety, rotace hvězdy se postupně zvyšuje a planeta se po spirální dráze přibližuje k jejímu povrchu.“
Podobně jako Měsíc (společně se Sluncem) způsobuje na Zemi příliv a odliv, exoplaneta WASP-18b způsobuje na povrchu hvězdy posouvající se výduť, vysokou desítky km nad rovníkem hvězdy, čímž urychluje její rotaci. Sama se přitom neustále blíží k povrchu hvězdy.
Exoplaneta WASP-18b je 10krát hmotnější než Jupiter a kolem mateřské hvězdy oběhne za dobu kratší než jeden pozemský den (zhruba za 22,5 hodiny) ve vzdálenosti pouhé 3 milióny km (pro porovnání: planeta Merkur obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti 58 miliónů km). Nově objevená exoplaneta patří do velmi početné skupiny exoplanet, označovaných jako „horký jupiter“ – jedná se o hmotné planety, které se zformovaly poměrně daleko od své hvězdy, avšak postupem času migrovaly do vnitřních oblastí planetárních soustav, do těsní blízkosti mateřské hvězdy.
Stáří její mateřské hvězdy WASP-18 je zhruba 1 miliarda roků. Profesor Cameron pokračuje: „Zatím nevíme, jak dlouho bude ještě planeta existovat, protože jsme doposud zcela neporozuměli tomu, jakým způsobem slapové síly působí na Slunce a další hvězdy. Může to být půl miliónu roků, nebo také půl miliardy let. Avšak pokud je změna její spirální dráhy rychlá, budeme schopni tyto odchylky zaznamenat již během následujících pěti až deseti let.“
Zdroj: http://www.physorg.com/news170513793.html a http://sciencenow.sciencemag.org/cgi/content/full/2009/826/2
autor: František Martinek