Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Výzkumy americké kosmické sondy CASSINI odhalily, že Enceladus, jeden z malých měsíců planety Saturn, je propojen se Saturnem silným elektrickým proudem – tokem elektronů, které putují tam a zpět mezi planetou a jejím měsícem.
Od svého příletu k planetě Saturn v roce 2004 prolétla sonda Cassini kolem měsíce Enceladus o průměru 500 km zatím 13krát, přičemž při každé návštěvě postupně odhalovala některá z jeho tajemství. Astronomové objevili při zpracování dat výtrysky plynů a drobných ledových krystalků unikajících z oblasti v okolí jižního pólu měsíce Enceladus, které se mění v elektricky nabité částice a vytvářejí místní ionosféru. Oběh měsíce Enceladus společně s jeho ionosférou uvnitř magnetického pole, které obklopuje planetu Saturn, působí jako dynamo vytvářející elektrický proud.
Kosmická sonda Cassini (NASA) objevila v ultrafialovém světle zářící skvrnu v blízkosti severního pólu Saturnu, která potvrzuje přítomnost elektrického obvodu spojujícího planetu Saturn s jejím měsícem Enceladus.
Vědci dobře vědí, že obří planeta Jupiter je propojena s trojicí svých měsíců prostřednictvím proudu nabitých částic vyvolaného oběhem měsíců uvnitř rozsáhlé magnetosféry, přičemž tento proud vytváří zářící skvrny ve vysoké atmosféře planety. Poslední objevy u měsíce Enceladus ukazují, že podobné procesy mají místo rovněž v soustavě planety Saturn.
Detekce toku elektronů byla uskutečněna pomocí přístroje CAPS-ELS (Cassini Plasma Spectrometer's electron spectrometer), zkonstruovaného a zhotoveného pod vedením UCL's Mullard Space Science Laboratory. Geraint Jones říká: „Z přístrojů na palubě sondy Cassini pouze CAPS-ELS je schopen přímo detekovat proudy elektronů v pozorovaném rozsahu energií; objevem toku elektronů mezi Saturnem a Enceladem posunul naše znalosti o planetě Saturn.“
Kosmická sonda Cassini (NASA) objevila v ultrafialovém světle zářící skvrnu v blízkosti severního pólu Saturnu, která vyznačuje přítomnost elektrického obvodu spojujícího planetu Saturn s jejím měsícem Enceladus. Toto nově objevené místo se projevuje jako „stopa“ magnetického propojení mezi Saturnem a Enceladem a indikuje přítomnost elektronů a iontů urychlovaných podél magnetických siločar. Bílý obdélník označuje polohu této „stopy“, jejíž existenci vědci dlouho předpokládali, avšak doposud ji nikdy nespatřili. Skvrna svítí, protože se jedná o stejný úkaz, který vytváří dobře známou severní a jižní polární záři na Saturnu: dochází zde ke srážkám elektronů s atmosférou planety. Avšak tato stopa nemá souvislost s prstencem polární záře kolem pólu planety Saturn.
Dva publikované obrázky byly získány pomocí přístroje UVIS (UltraViolet Imaging Spectrograpf) na palubě sondy Cassini dne 26. 8. 2008 v rozmezí 80 minut. Stopa se pohybuje v souladu se změnou polohy měsíce Enceladus. Barvy na tomto obrázku znázorňují intenzitu extrémní ultrafialové emise. Oblasti s nejnižší intenzitou jsou modročerné, oblasti s výraznou emisí ultrafialového záření (500 až 1000krát silnější) jsou žlutobílé.
Objevená skvrna se nachází na 65° severní šířky. Na délku měří asi 1200 km, na šířku necelých 400 km. Pokrývá oblast srovnatelnou s Kalifornií nebo Švédskem.
Credit obrázků: NASA/JPL/University of Colorado/Central Arizona College.
Zdroj: http://www.physorg.com/news/2011-04-electrons-link-saturn-moon-enceladus.html
autor: František Martinek