Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Planeta Saturn se stala novým králem – alespoň co se týká počtu měsíců – právě přeskočila Jupitera. Tým astronomů, jehož vedoucím byl Scott S. Sheppard z Carnegie Institution for Science, objevil 20 nových satelitů kroužících kolem Saturnu. Tím vzrostl počet měsíců u planety s nápadným prstencem na 82 a byl tak překonán jejich počet u planety Jupiter, u níž bylo objeveno zatím 79 satelitů. Objev oznámilo Centrum pro malé planetky Mezinárodní astronomické unie IAU (International Astronomical Union's Minor Planet Center).
Každý z nově objevených měsíců má průměr zhruba 5 kilometrů. Sedmnáct z nich obíhá kolem Saturnu obráceně, tj. retrográdně, což znamená, že obíhají opačným směrem než planeta rotuje kolem své osy. Další tři satelity krouží po prográdních drahách – ve směru odpovídajícím otáčení planety Saturn.
Dva z prográdních měsíců krouží blíže k planetě a jeden oběh vykonají zhruba za dva roky. Nejvzdálenější retrográdní měsíce a jeden z prográdních satelitů vykonají jeden oběh za více než 3 roky.
„Výzkum drah těchto měsíců pomůže odhalit jejich původ, stejně tak i informace týkající se podmínek v okolí Saturnu v době jejich vzniku,“ říká Scott Sheppard.
Vnější měsíce Saturnu, jak se zdá, jsou uspořádány do tří odlišných uskupení, pokud jde o sklony drah kolem planety. Dva z nově objevených prográdních měsíců zapadají do skupiny vnějších měsíců se sklonem kolem 46° označovaných jako skupina pojmenovaná podle inuitské bohyně moře. Tyto měsíce možná kdysi tvořily větší satelit, který byl ve vzdálené minulosti rozbit na kousky. Rovněž nově oznámené retrográdní měsíce mají podobné sklony jako některé dříve objevené satelity, z čehož vyplývá, že se pravděpodobně rovněž jedná o fragmenty většího mateřského měsíce, který byl rozbit na menší úlomky. Tyto retrográdní měsíce patří do skupiny se jmény z norské mytologie. Jeden z nově objevených retrográdních měsíců je nejvzdálenějším známých satelitem Saturnu.
„Tento způsob seskupování vnějších satelitů je rovněž patrný u planety Jupiter, což vede k závěru, že výrazné kolize se vyskytovaly i mezi satelity v systému planety Saturn, případně docházelo ke srážkám s prolétajícími planetkami či kometami,“ vysvětluje Scott Sheppard.
Další nově objevený prográdní měsíc má sklon dráhy blízký 36°, což se podobá další známé skupině vnitřních prográdních satelitů u Saturnu – tzv. galské skupině. Avšak tento nový měsíc obíhá mnohem dále od planety než některé z prográdních satelitů, z čehož vyplývá, že mohl být přitažen zvenčí v průběhu času nebo mohl být přidružen k další vnitřní skupině prográdních měsíců.
Pokud bylo v okolí Saturnu přítomno významné množství plynu a prachu v době, kdy se větší měsíc rozpadl na úlomky a vytvořil tyto skupiny malých satelitů, mělo by existovat silné brzdící vzájemné ovlivňování mezi malými měsíci a plynem a prachem, což by vedlo k tomu, že by se satelity blížily po spirálních drahách k planetě.
„V mladé Sluneční soustavě bylo Slunce obklopeno rotujícím diskem prachu a plynů, z kterého se zrodily planety. Předpokládá se, že podobný prachoplynný disk obklopoval i planetu Saturn v době jejího vzniku,“ říká Scott Sheppard. „Skutečnost, že tyto nově objevené měsíce byly schopny pokračovat v obíhání kolem Saturnu i po rozbití větších mateřských souputníků svědčí o tom, že tyto kolize nastaly až po ukončení procesu formování planet, kdy už se vliv prachoplynného disku neuplatňoval.“
Měsíce byly objeveny při pozorování dalekohledem Subaru na vrcholu vyhaslé havajské sopky Mauna Kea. Členy pozorovatelského týmu byli i Scott Sheppard, David Jewitt z UCLA a Jan Kleyna z University of Hawaii.
„Při použití některých největších světových dalekohledů jsme nyní dokončili inventuru malých měsíců v okolí velkých plynných planet,“ říká Scott Sheppard. „Hrají rozhodující roli v tom, že nám pomáhají určit, jak se planety Sluneční soustavy zformovaly a jak se vyvíjely.“
V minulém roce Scott Sheppard objevil 12 nových měsíců obíhajících kolem planety Jupiter a Carnegie Institution for Science uspořádala online soutěž v pojmenování pěti z nich.
Zdroj: https://phys.org/news/2019-10-saturn-surpasses-kupiter-discovery-moonsand.html a https://www.universetoday.com/143668/astronomers-find-20-yes-20-new-moons-for-saturn/
autor: František Martinek