Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Snímek v úvodu článku představuje galaxii NGC 6240, vytvořený na základě nových dat v oboru rentgenového záření, které získala družice Chandra X-ray Observatory (červená, oranžová a žlutá barva). Rentgenová data byla zkombinována s fotografií ve vizuálním oboru, pořízenou Hubblovým kosmickým dalekohledem HST v roce 2008. Galaxie je od Země vzdálena 400 miliónů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.
Objev dvojice sbližujících se černých děr v uvedené galaxii byl oznámen v roce 2002 na základě informací z družice Chandra, která tuto galaxii zkoumala. Černé díry jsou od sebe vzdáleny pouhé 3 000 světelných let a jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření uprostřed publikovaného snímku.
Astronomové předpokládají, že černé díry jsou tak blízko sebe z toho důvodu, že se nacházejí zhruba uprostřed etapy vzájemného sbližování, která započala přibližně před 30 milióny roků. Odhadují, že obě černé díry se nakonec přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru, k čemuž by mělo dojít za několik desítek až stovek miliónů roků.
Od roku 2002 provázel galaxii NGC 6240 velmi intenzivní zájem o další pozorování ať už družicí Chandra či dalšími dalekohledy, stejně tak i pátrání po dalších podobných systémech. Pochopení toho, co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává zatím pro astronomy nerozluštěnou hádankou.
Vznik vícenásobných soustav superhmotných černých děr by měl být ve vesmíru běžný, protože již mnoho galaxií prodělalo vzájemné srážky a splynuly s jinou galaxií. Většina z nich obsahovala superhmotnou černou díru. Je zřejmé, že přítomnost dvojice masivních černých děr může vysvětlit některá neobvyklá chování galaxií, jako jsou například pozorované deformace a ohyb mohutných výtrysků (tzv. jetů), vznikajících v galaxiích. U dvojice superhmotných černých děr ve stadiu sbližování se rovněž očekává, že budou velmi silnými zdroji gravitačních vln ve vesmíru.
Zdroj: http://chandra.harvard.edu/photo/2009/ngc6240/
autor: František Martinek