Brilantní disková galaxie

ESO 004/11 tisková zpráva

Jasná galaxie NGC 3621 vypadá jako příklad klasické spirály. Ve skutečnosti je však velmi neobvyklá: nemá centrální výduť, a proto bývá označována jako disková (pure-disc galaxy). Na tomto záběru byla zachycena pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m, který se nachází na observatoři La Silla v Chile.

NGC 3621 je spirální galaxie, která se nachází asi 22 milionů světelných let od nás směrem do souhvězdí Hydry. Je poměrně jasná, a proto je možné ji pozorovat již středně velkými dalekohledy. Snímek byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m, který se nachází na observatoři La Silla v Chile. Surová data k tomuto obrázku si z archivu ESO vybral ke zpracování také Joe DePasquale v rámci soutěže 'Hidden Treasures' [1]. Jeho práce se umístila celkově na pátém místě.

Galaxie NGC 3621 má tvar lívance, což mimo jiné naznačuje, že se dosud nesetkala tváří v tvář s jinou galaxií. To by totiž vedlo ke vzájemné kolizi, narušení tenkého disku a vytvoření malé centrální skupiny hvězd ve středu, označované jako výduť. Většina astronomů zastává názor, že galaxie rostou díky slévání s dalšími podobnými hvězdnými ostrovy v průběhu procesu nazývaného hierarchické formování. V průběhu života galaxií tento proces vede ke vzniku mohutných výdutí ve středu spirálních galaxií. Současné výzkumy však naznačují, že galaxie bez výduti, nebo chcete-li diskové galaxie jako NGC 3621, jsou ve skutečnosti ve vesmíru poměrně běžné. 
 
Tato konkrétní galaxie je pro astronomy velmi zajímavá, a to především díky své relativní blízkosti. Díky tomu je možné u ní pozorovat celou řadu astronomických objektů, včetně hvězdných porodnic, prachových oblaků, a také pulsujících proměnných hvězd cefeid, které astronomové používají jako vesmírné milníky při určování vzdálenosti [2]. Koncem 90. let 20. století patřila NGC 3621 společně s dalšími sedmnácti galaxiemi do skupiny objektů vybraných pro jeden z klíčových projektů Hubbleova kosmického dalekohledu: sledování cefeid a určení rychlosti rozpínání vesmíru s dosud nevídanou přesností. Jen v této galaxii bylo v rámci uvedeného projektu nalezeno 69 cefeid.  

K vytvoření uvedeného obrázku bylo použito mnoho jednotlivých černobílých snímků pořízených celkem přes čtveřici různých filtrů (modrý, žluto-zelený, červený a H-alfa filtr vymezující vyzařování vodíku). Celková doba expozice v jednotlivých filtrech byla 30, 40, 40 a 40 minut.

Zdroj

Poznámky

[1] Astrofotografická soutěž 'Hidden Treasures 2010' dala amatérským astronomům možnost prohledat ohromné archivy ESO, a to ve snaze nalézt v nich dobře ukryté skvosty, které potřebují jen trochu vyleštit. Účastníci zaslali do soutěže na 100 prací a nejlepší autoři byli odměněni atraktivními cenami včetně kompletně hrazené návštěvy na observatoři Cerro Paranal v Chile s technologicky nejvyspělejším dalekohledem světa VLT, kterou získal absolutní vítěz. Deset vítězných autorů zaslalo do soutěže celkem dvacet nejlépe hodnocených fotografií v soutěži.  

[2] Proměnné hvězdy cefeidy jsou až 30 000krát jasnější než Slunce, a jejich jasnost se pravidelně mění během dnů, týdnů až měsíců. Perioda změn má přímý vztah k absolutní jasnosti hvězdy. Známe-li absolutní jasnost hvězdy a změříme-li její zdánlivou jasnost na obloze, je možné velmi jednoduše spočítat vzdálenost hvězdy od Země. Cefeidy jsou tedy velmi významné při určování vzdáleností ve vesmíru.

Další informace

ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

• soutěž 'Hidden Treasures' viz zpráva eso1102

Kontakty

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org

Překlad: Jiří Srba
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz

autor: Jiří Srba