Blíží se Orionidy

Po zklamání z Drakonid, u kterých byla pro letošní rok předpovězena zvýšená aktivita, která se však nakonec neuskutečnila, se můžeme těšit na pravidelný podzimní roj – Orionidy. Aktivita tohoto roje začíná kolem 15. října a končí 29., maximum pak připadá na 21. října. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 – 20.  Výhodou je, že letos nebude pozorování rušit svit Měsíce, který bude pár dní před novem.  

Prach z Halleyovy komety 

Meteorický roj Orionid je známý také proto, že jeho mateřským tělesem je asi nejznámější kometa vůbec – 1P/Halley. Proud částic z této komety křižuje dráhu Země dokonce dvakrát, v květnu tak můžeme pozorovat Eta Aquaridy a v říjnu právě Orionidy. Tyto částice tedy vstupují do atmosféry Země, kde způsobí světelný jev známý jako meteor. Meteory z roje Drakonid patří mezi ty nejrychlejší, do atmosféry vstupují rychlostí 66 km/s. 

Něco málo k historii roje 

Objev roje se připisuje americkému astronomovi E.C. Herrickovi. Ten v roce 1839 poprvé poukázal na zvýšenou aktivitu meteorů v první polovině října. O rok později zpřesnil informace zjištěním, že přesné datum maxima největší aktivity říjnového roje sice není zatím známo, ale s největší pravděpodobností k němu dochází mezi 8. a 25. říjnem. 
První přesnější pozorování roje bylo však pozorováno až v roce 1864. Tehdy astronom A.S.Herschel  pozoroval přibližně 15 meteorů za hodinu, které vylétávaly se souhvězdí Orion. Herschel tedy stanovil polohu radiantu. Poté zájem o tento roj velmi rychle vzrostl a Orionidy se posunuly do desítky nejsledovanějších rojů během roku. 

Po zbytek 19. století byl roj pravidelně pozorován. 20. století je pak v historii roje zajímavé proto, že se rozvířila debata mezi Angličanem W.F. Denningem a Američanem C. P. Olivierem o radiantu roje. Olivier totiž tvrdil, že radiant roje se ze dne na den pohybuje. Denning oponoval, že tomu tak není. Oba dva měli samozřejmě své zástupce i odpůrce. 

Debata však byla oprávněná, radiant roje je totiž mnohem více difúzní než je tomu u ostatních meteorických rojů během roku. Díky použití fotografie a preciznímu zakreslování meteorů od několika amatérských i profesionálních astronomů se nakonec potvrdilo, že pravdu má Olivier. 

Na obrázku vpravo můžeme vidět radiat roje, jak ho vidíme ze severní polokoule. Sirius na obrázku uprostřed dole je nejjasnější hvězda na obloze. 

Nepředvídatelné maximum 

Tento roj je také velmi zajímavý tím, že se velmi těžko odhaduje počet meteorů v maximu a jeho datum. Křivka aktivity roje je velmi plochá, na ní jsou pozorovatelná četná vedlejší maxima či minima roje, která svědčí o složité struktuře roje. Ta je nejspíše podobná svazkům spolu propletených vláken. Orionidy tedy často poskytují několik menších maxim. Pozorovatelé by měly být připraveni, že letos může nastat takové maximum již  v noci ze 17./18. října. 

Novodobé pozorování díky kamerové síti 

V současné době víme o tomto roji nové informace hlavně díky databázi drah meteoroidů EDMOND. Ve stávající databázi (verze 5.0, revize 04/2014) bylo nalezeno 2098 drah, které podle katalogu IAU MDC (J8) patří k tomuto meteorickému roji. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´<0.1. 
Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 207,8 (21.10.) s poloměrem maxima (FWHM) 2,4 dne (meteorický roj má složitou strukturu a vícenásobná vedlejší maxima) a poloha radiantu (RA/DEC) 95,1^o/15.6^o se standardní odchylkou (RA/DEC) 2,1^o/0.7^o. Průměrná rychlost Orionid byla stanovena na 66,2+-0,7 km/s, meteory roje tedy patří mezi nejrychlejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Orionid jsou následující: velká poloosa (a) 8,8 AU, perihélium (q) 0,9 AU, excentricita (e) 0,9, sklon (i) 163,7^o (meteorický roj je retrográdní), délka výstupního uzlu (node) 27,8^o a délka argumentu perihélia (peri) 81,8^o. 

Na obrázku vpravo jsou uvedeny dráhy všech Orionid, které splňují dané Drummondovo kritérium podobnosti drah, včetně střední dráhy proudu Orionid. 

Na dolním obrázku je v systému rovníkových souřadnic zachycen radiant tohoto meteorického roje, z něhož je patrný jak rozměr radiantu, tak také jeho denní pohyb. 

Závěrem 

Nejlepší podmínky pro pozorování tedy budou od 20. do 24. října, s ohledem na možnost vedlejších maxim není dobré se soustředit na jednu pozorovací noc. Může také nastat situace podobná roku 2006, kdy Orionidy překvapily frekvencemi až 60 meteorů za hodinu, a to v několika dnech (21. až 23.října 2006). Vzhledem k tomu, že radiant roje vychází kolem 22 h místního času (SELČ) a před půlnocí dosahuje výška pouze 20o nad obzorem, je vhodné pozorovat tento roj ráno, ideálně mezi 2 a 6 hodinou místního času (SELČ) neboť ráno dosahuje maximální výška nad obzorem (55o). 
Na pozorování meteorů nepotřebujete nic zvláštního, stačí se jen dobře obléct a koukat na oblohu. 

Zdroj: 

http://www.imo.net/calendar/2014#ori

http://meteorshowersonline.com/orionids.html

autor: Sylvie Gorková