Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Tým vědců spojený s několika institucemi v Česku, Japonsku a USA našel důkazy o pulzech blesků na Jupiteru, které jsou podobné těm na Zemi. Ve své studii, o níž informoval časopis Nature Communications, skupina zkoumala množství dat pořízených vesmírnou sondou Juno kroužící kolem Jupitera.
Vesmírná sonda NASA s názvem Juno byla vypuštěna v roce 2011 a v roce 2016 vstoupila na polární oběžnou dráhu kolem Jupitera. Od té doby obíhá planetu a posílá na Zemi neustálý proud dat ze svých palubních senzorů. Jejím hlavním posláním bylo získat přesnější měření gravitačních a magnetických polí Jupitera a shromáždit data týkající se jeho polárního magnetismu. Další senzory sbíraly informace týkající se atmosféry planety a proudění větru.
V tomto novém úsilí výzkumný tým analyzoval rádiová data shromážděná sondou během pětiletého období, která by mohla souviset s údery blesků v jejích mracích. Zjistili, že blesky mají tendenci pulzovat skrz mraky podobným způsobem jako výboje uvnitř oblaků na Zemi (v intervalech přibližně 1 milisekundy). Zjistili také, že blesky mají tendenci pronikat skrz mraky rychlostí podobnou bleskům na Zemi. Skupina také našla důkazy, že by se takové výboje mohly rozvětvovat a rozšiřovat podobným způsobem jako blesky na Zemi. Naznačují, že pokud tomu tak je, mohlo by to mít důsledky pro vědce hledající život na jiných obyvatelnějších planetách.
Předchozí výzkum ukázal, že k bleskům na Zemi dochází v důsledku turbulence, která stlačuje led a vodní kapky k sobě – výsledné tření vytváří náboj, který se uvolňuje, když se voda a led soustředí na opačné strany mraku. Nová zjištění naznačují, že podobný proces pravděpodobně funguje na Jupiteru. Výzkumný tým poznamenává, že nebyli svými zjištěními překvapeni – fyzika pro vybíjení mraků by podle nich měla být velmi podobná, bez ohledu na planetu, na které se vyskytují.
Zdroj: https://phys.org/news/2023-05-juno-lightning-jupiter-pulses-ways.html
autor: František Martinek