Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Evropští astronomové zjistili, že rentgenový pulzar s označením AX J1910.7+0917 má nejpomalejší rotaci mezi ostatními pulzary této třídy. Vědecký tým, jehož vedoucím je Lara Sidoli z National Institute for Astrophysics and Space Physics (INAF), Milán, Itálie, publikoval nový objev 4. května 2017 v článku na arXiv.org.
Rentgenové pulzary (známé též jako akrecí poháněné pulzary) jsou zdroje projevující se přesnou periodou variací v intenzitě rentgenového záření, spočívající v binární soustavě zmagnetizované neutronové hvězdy na oběžné dráze s normálním hvězdným průvodcem. V těchto binárních systémech je rentgenová emise vytvářena na základě uvolnění gravitační potenciální energie, když dochází k akreci materiálu z hmotného průvodce. Rentgenové pulsary patří mezi nejvíce svítivé objekty v oboru rentgenového záření.
Pulzar AX J1910.7+0917 byl detekován japonskou družicí Advanced Satellite for Cosmology and Astrophysics (ASCA) v roce 2001 jako součást průzkumu ASCA Galactic Plane Survey (AGPS). Nejprve byl klasifikován jako poměrně slabý a neznámý rentgenový zdroj. Vzhledem ke skutečnosti, že se tento zdroj promítá do vzdálenosti přibližně 12 obloukových minut od pozůstatku supernovy W49, byl cílem mnoha pozorování. Pulzování tohoto zdroje bylo objeveno v roce 2011 při pozorováních, která uskutečnila kosmická observatoř NASA s názvem Chandra X-ray Observatory.
Nedávno skupina astronomů pod vedením Lary Sidoli důkladně analyzovala dostupná data získaná při pozorováních pulzaru AX J1910.7+0917 prostřednictvím kosmických observatoří ASCA, Chandra X-ray Observatory a X-ray Multi-Mirror Mission (XMM-Newton) Evropské kosmické agentury ESA. Výzkum odhalil velké množství detailů o tomto rentgenovém pulzaru s vysokou hmotností.
„Pulzace tohoto rentgenového pulzaru AX J1910.7+0917 o vysoké hmotnosti byly objeveny v průběhu pozorování pomocí družice Chandra uskutečněných v roce 2011 (Israel et al. 2016). Přinesli jsme více detailů o tomto objevu a prodiskutovali povahu zdroje rentgenového záření,“ napsali astronomové v publikovaném článku.
Astronomové zjistili, že rotační perioda signálu rentgenového záření je 36 200 sekund. Tak dlouhá perioda dělá z pulzaru AX J1910.7+0917 nejpomaleji rotující doposud známý rentgenový pulzar. Výzkumníci přidělili tuto dlouhou periodu rotaci neutronové hvězdy. Předpokládali, že velmi dlouhá rotační perioda neutronové hvězdy může být vysvětlena kvazi-sférickým akrečním modelem, který se vztahuje k nízké svítivosti rentgenového pulzaru.
„Kvazi-sférický akreční model (Shakura et al. 2012) je schopen vysvětlit tuto mimořádně pomalou pulzaci, a dokonce i typické velmi silné magnetické pole na povrchu neutronové hvězdy,“ uvádějí autoři článku.
Nicméně tyto hypotézy nemohou být potvrzeny, dokud nebudou změřeny další výchozí parametry, jako je oběžná perioda a rychlost větru vanoucího z hmotné složky. Kromě toho astronomové říkají, že budou potřeba další citlivá spektroskopická pozorování, abychom dosáhli přímého měření magnetického pole neutronové hvězdy.
Zdroj: https://phys.org/news/2017-05-ax-j191070917-slowest-x-ray-pulsar.html a https://sciencesprings.wordpress.com/2017/05/15/from-phys-org-ax-j1910-70917-is-the-slowest-x-ray-pulsar-study-finds/
autor: František Martinek