Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Nová pozorování Velké rudé skvrny na Jupiteru odhalila, že atmosféra planety nad proslulou bouří a kolem ní je překvapivě zajímavá a aktivní. Připojená grafika ukazuje oblast pozorovanou vesmírným teleskopem James Webb Space Telescope (JWST) – nejprve její polohu na snímku celé planety přístrojem NIRCam (vlevo) a samotnou oblast (vpravo), zobrazenou Webbovým spektrografem Near-InfraRed Spectrograph (NIRSpec).
Snímek z NIRSpec je poskládán ze šesti snímků NIRSpec Integral Field Unit pořízených v červenci 2022, každý o ploše přibližně 300 kilometrů čtverečních, a ukazuje infračervené světlo vyzařované molekulami vodíku v ionosféře Jupitera. Tyto molekuly leží více než 300 kilometrů nad mraky bouře, kde světlo ze Slunce ionizuje vodík a stimuluje tuto infračervenou emisi. Červenější barvy na tomto obrázku zobrazují emise vodíku z těchto vysokých nadmořských výšek v ionosféře planety. Modřejší barvy naopak ukazují infračervené světlo z nižších výšek, včetně vrcholků mraků v atmosféře a velmi nápadné Velké rudé skvrny.
Jupiter je daleko od Slunce a proto přijímá rovnoměrnou nízkou úroveň denního světla, což znamená, že většina povrchu planety je na těchto infračervených vlnových délkách relativně slabá – zejména ve srovnání s emisemi z molekul v blízkosti pólů, kde je magnetické pole Jupitera obzvláště silné. Na rozdíl od očekávání vědců, že tato oblast bude proto v přírodě vypadat homogenně, hostí celou řadu složitých struktur, včetně tmavých oblouků a jasných bodů, v celém zorném poli.
Popis obrázku – grafika se dvěma panely: Na levé straně je infračervený snímek planety Jupiter, označený „Webb/NIRCam“. Planeta je zobrazena v mnoha barvách, zejména na pólech a v oblasti Velké rudé skvrny, která je viditelná jako kruhová bouře vpravo dole na planetě. Skvrna je obklopena zvýrazněním zubatého obdélníku. Pravá strana ukazuje detailní obrázek této oblasti v různých barvách, označený „Webb/NIRSpec“. Barevný pruh ukazuje, že modřejší barvy na této straně ukazují nižší nadmořské výšky v atmosféře Jupitera a červenější barvy vyšší nadmořské výšky.
Zdroj: https://esawebb.org/images/weic2419a/
autor: František Martinek