Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Pomocí nových rádiových pozorování na vlnové délce 21 cm provedených teleskopem Green Bank Telescope (GBT) astronomové objevili více než 250 neutrálních plynných mračen, která jsou vystřelována ze středu naší Galaxie do mezihvězdného prostoru. Tyto mraky jsou pravděpodobně produktem stejného jevu, který vytvořil Fermiho bubliny.
Již nějakou dobu je známo, že energetické procesy v centru Mléčné dráhy vytvořily rychlé, horké větry expandující do mezigalaktického prostoru s teplotami milionů stupňů a rychlostí tisíců kilometrů za sekundu. Takové větry vanou ve většině velkých galaxií.
Náhodný objev, že část tohoto vytékajícího horkého plynu strhává studená vodíková mračna, byl učiněn australským dalekohledem ATCA, který měří rádiové emise vlnové délky 21 cm emitované mezihvězdnými atomy vodíku.
To naznačovalo, že by mohla existovat neobjevená populace mraků vynášejících hmotu z jádra Mléčné dráhy. Tato vodíková mračna jsou důležitá sama o sobě, ale slouží také jako sondy horkého větru. Je obtížné změřit podmínky ve velmi horkém větru, ale chladné mraky jej mohou sledovat stejným způsobem, jako na Zemi může hrstka listí vyhozených nahoru ukázat směr a rychlost místního větru.
Citlivost dalekohledu Green Bank Telescope z něj činí ideální nástroj pro detekci slabých signálů z mezihvězdného vodíku, ale zmapování těchto oblaků a zjištění jejich skutečného rozsahu nebylo snadné.
„Používání GBT trvalo roky, než byly systematicky zmapovány stovky čtverečních stupňů při hledání slabých emisí vodíku,“ řekl Felix James 'Jay' Lockman, astronom na Green Bank Observatory. „Jakmile jsme identifikovali nějaké slibné kandidáty, mohli jsme pokračovat cílenými pozorováními na jiných dalekohledech, abychom zjistili více. Mračna musela být vytržena z oblasti blízko samého středu Mléčné dráhy a vymrštěna ven, buď výbuchem tvorby hvězd, nebo aktivitou černé díry.“
Některá z těchto mračen mají nejvyšší výstupní rychlost ze všech mraků, které kdy byly v Mléčné dráze pozorovány, a mohou uniknout z Galaxie. Nová data z dalekohledu APEX nečekaně odhalila, že některá z oblaků vodíku obsahují molekuly a hustý studený plyn.
„Nikdo by nečekal, že mračna prudce vyvržená z Mléčné dráhy mohou obsahovat relativně křehký molekulární materiál, ale je to tak,“ řekl Lockman.
Astronomové používající radioteleskop MeerKAT nedávno zmapovali vodík v několika oblacích s vysokým úhlovým rozlišením, což ukázalo, jak se vyvíjejí a jak se trhají, když proudí do mezihvězdného prostoru.
„Tyto nové výsledky otevírají dveře dalším objevům,“ řekl Lockman. „Jak mraky zůstávají stabilní, když jsou zrychleny na více než 400 km za sekundu, je záhadou. Chemické procesy v těchto oblacích jsou zcela neobvyklé a neprozkoumané.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/milky-ways-center-gas-clouds-12701.html
autor: František Martinek