Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové z University of Michigan’s College of Literature, Science, and the Arts (LSA) objevili jako první, že horký plyn v rozsáhlém halo kolem naší Galaxie rotuje stejným směrem a téměř srovnatelnou rychlostí jako galaktický disk, který obsahuje hvězdy, planety, plyn a prach. Tyto poznatky vrhají nové světlo na to, jak jednotlivé atomy postupně vytvářejí hvězdy, planety a galaxie podobné Mléčné dráze a jaká budoucnost je čeká.
Naše Galaxie spolu se svými dvěma malými souputníky – Velkým a Malým Magellanovým oblakem – je obklopena obřím halo tvořeným plynem o teplotách několika miliónů stupňů (na obrázku je halo zvýrazněno modrou barvou), které je pozorovatelné pouze z vesmíru v oboru rentgenového záření. Astronomové z University of Michigan objevili, že toto velmi hmotné horké halo rotuje stejným směrem jako galaktický disk téměř srovnatelnou rychlostí.
„Vědci doposud předpokládali, že disk naší Galaxie rotuje, zatímco tento obrovský rezervoár horkého plynu je statický – avšak tato představa je chybná. Tato zásobárna horkého plynu rovněž rotuje, a to téměř stejnou rychlostí jako disk,“ říká Edmund Hodges-Kluck.
Nové výzkumy financované NASA vycházejí z archivních údajů získaných kosmickou observatoří XMM-Newton, kterou provozuje Evropská kosmická agentura ESA. Článek byl nedávno publikován v časopise Astrophysical Journal. Výzkum se zaměřil na horké plynné halo kolem naší Galaxie, které je několikrát větší než disk Mléčné dráhy a je složeno z ionizovaného plazmatu.
Protože pohyb způsobuje posuv ve vlnových délkách světla, astronomové z University of Michigan změřili takovéto posuvy spektrálních čar velmi horkého kyslíku. Jejich objev je průkopnický: posuvy spektrálních čar, které astronomové naměřili, ukazují, že halo obklopující naši Galaxii rotuje stejným směrem jako disk Mléčné dráhy, a to podobnou rychlostí – 640 000 kilometrů za hodinu u halo v porovnání s 868 000 km/h u galaktického disku.
„Rotace horkého halo je neuvěřitelným vodítkem pro zjištění, jak se naše Galaxie zformovala,“ říká Edmund Hodges-Kluck. „Říká nám, že tato horká atmosféra je původním zdrojem velkého množství hmoty pro galaktický disk.“
Vědci dlouho přemýšleli nad tím, proč téměř všechny galaxie včetně Mléčné dráhy vypadají tak, že mají nedostatek materiálu. Astronomové se domnívají, že přibližně 80 % hmoty ve vesmíru je záhadná „temná hmota“, kterou doposud můžeme detekovat na základě jejího gravitačního působení. Avšak dokonce většina ze zbývajících 20 % „normální“ hmoty v galaktických discích schází. Podle nejnovějších informací většina „chybějící“ hmoty byla objevena v galaktickém halo. Astronomové z University of Michigan říkají, že výzkumy směru a rychlosti otáčení rotujícího halo nám pomohou určit, jakým způsobem a jakou rychlostí se hmota usadila v disku galaxie.
„Nyní, když známe rotaci halo, mohou teoretikové začít využívat tento poznatek ke zjištění, jak se naše Galaxie zformovala – a to je náš konečný cíl,“ říká Joel Bregman, profesor astronomie na University of Michigan’s College of Literature, Science, and the Arts (LSA).
„Můžeme využít tento objev k ještě lepšímu pochopení situace: rotace tohoto horkého halo bude velké téma pro budoucí spektrografy pracující v oboru rentgenového záření,“ dodává Joel Bregman.
autor: František Martinek