Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové využili kameru Dark Energy Camera (DECam) na dalekohledu Víctor M. Blanco s objektivem o průměru 4 metry, který je vybudován na Cerro Tololo Inter-American Observatory. Podařilo se jim objevit dva vzácné asteroidy typu Atira/Apohele, jejichž celé dráhy leží uvnitř oběžné dráhy Země kolem Slunce, a jeden asteroid typu Apollo, který křižuje zemskou dráhu. Posledně zmíněný je pravděpodobně největším potenciálně nebezpečným asteroidem (Potentially Hazardous Asteroid – PHA), objeveným v uplynulých osmi letech.
Populace malých těles ve Sluneční soustavě – uvnitř drah planet Země a Venuše – nebyla doposud rozsáhle studována, protože je mimořádně obtížné je pozorovat vzhledem k intenzivní sluneční záři. Astronomové mají pouze k dispozici dvě krátká desetiminutová okna každou noc k průzkumu těchto oblastí. Kromě toho se taková pozorování odehrávají velice nízko nad horizontem, což znamená, že se konají přes hustou vrstvu zemské atmosféry, která může zeslabit a deformovat tato pozorování. Objevy nových asteroidů navzdory těmto problémům byly možné díky unikátním pozorovacím schopnostem kamery DECam.
„Velké oblasti oblohy jsou nutné, protože vnitřní asteroidy jsou vzácné a hloubkové snímky jsou potřebné, neboť planetky jsou málo jasné a musíme bojovat s jasným soumrakem oblohy v blízkosti Slunce, stejně tak se zkreslujícím efektem atmosféry Země,“ říká Scott Sheppard, astronom na Carnegie Institution for Science. „Kamera DECam může pokrýt velké části oblohy do hloubky nedosažitelné u malých dalekohledů, což nám dovoluje hlouběji pokrýt větší části oblohy a studovat vnitřní oblasti Sluneční soustavy způsobem doposud nedostupným.“
Jedna z nově objevených planetek – 2022 AP7 – je objektem typu Apollo o průměru 1,5 kilometru a obíhající po dráze, která může někdy v budoucnu zkřížit cestu zeměkoule.
Zbývající dva asteroidy – 2021 LJ4 a 2021 PH27 – obíhají po drahách, které bezpečně zůstávají po celý oběh uvnitř zemské oběžné dráhy.
Asteroid 2021 PH27 má průměr zhruba jeden kilometr a je nejbližší známou planetkou vzhledem ke Slunci. Jako taková vykazuje největší efekt obecné teorie relativity ze všech těles Sluneční soustavy a v průběhu svého oběhu kolem Slunce je její povrch zahříván na dostatečně vysokou teplotu, což může vést k jejímu tavení. Planetka 2021 PH27 silně gravitačně interaguje s Venuší, což může brzy vést k tomu, že se stane pro Venuši potenciálně nebezpečnou planetkou.
„Náš průzkum za soumraku je ovlivňován oblastí pro asteroidy uvnitř drah Země a Venuše,“ říká Scott Sheppard. „Až doposud jsme objevili dva velké blízkozemní asteroidy, které mají v průměru zhruba jeden kilometr, což je velikost, o které říkáme, že to je zabiják planet.“
Existuje pravděpodobně pouze několik blízkozemních asteroidů podobných velikostí a tyto velké neobjevené asteroidy pravděpodobně mají dráhy, které je drží ve vnitřním prostoru drah Země a Venuše po většinu času.
Pouze zhruba 25 asteroidů s drahami zcela uvnitř zemské dráhy bylo k dnešnímu dni objeveno, protože je velmi obtížné je pozorovat v blízkosti jasu Slunce.
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/three-large-near-earth-asteroids-11352.html
autor: František Martinek