Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové vypátrali nejrychleji rostoucí supermasivní černou díru, jaká byla dosud ve vesmíru pozorována. Má nezřízenou chuť k jídlu – spořádá materiál v ekvivalentu hmotnosti našeho Slunce v průměru jednou za dva dny. K objevu této monstrózní černé díry museli astronomové proniknout pohledem zhruba 12 miliard světelných roků do hlubin vesmíru – což rovněž znamená, že černou díru spatřili ve stavu, jak vypadala před 12 miliardami let, ne příliš dlouho po Velkém třesku.
Černá díra je na tu vzdálenost viditelná jenom proto, že je neuvěřitelně jasná: pokud by se nacházela uvnitř Mléčné dráhy, bylo by její světlo mnohem jasnější než Měsíc v úplňku při pozorování ze Země, říkají astronomové. To by mělo za následek, že všechny ostatní hvězdy na noční obloze by byly jejím svitem téměř přezářeny.
„Tato černá díra zvětšuje svoji hmotnost tak rychle, že září tisíckrát jasněji než celá galaxie v důsledku množství denně nasávaných plynů, což způsobuje intenzivní zvyšování její teploty,“ říká Christian Wolf z Australian National University (ANU), jeden z členů výzkumného týmu. „Pokud by se takovéto monstrum nacházelo uprostřed naší Galaxie, jevilo by se 10× jasnější než Měsíc v úplňku. Vypadalo by jako neuvěřitelně jasná hvězda, která by přezářila téměř všechny ostatní hvězdy noční oblohy.“
Kromě jiného by to rovněž vedlo ke zničení veškerého života na Zemi v důsledku intenzivního rentgenového záření vysílaného díky tomu, že se černá díra intenzivně krmí materiálem z okolí a prudce se ohřívá. Je štěstím pro nás, že od ní máme odstup 12 miliard světelných roků.
Astronomové odhadují, že nově objevená supermasivní černá díra – s technickým označením QSO SMSS J215728.21-360215.1 – má hmotnost zhruba 20 miliard Sluncí a přibývá „na váze“ rychlostí asi jednoho procenta za milión roků.
S tak velkým množstvím dopadajícího materiálu je tento objekt klasifikován jako kvasar, jeden z nejvzácnějších a nejjasnějších známých hvězdných útvarů, které sídlí v centrech galaxií. Kvasar byl objeven na základě získaných dat z evropské družice Gaia, americké astronomické observatoře Wide-field Infrared Survey Explorer (WISE) a dalekohledu ANU SkyMapper na observatoři Siding Spring Observatory.
Silné záření těchto kvasarů a černých děr v jejich centru se projevuje jako světelné majáky. Pomocí mnohem výkonnějších teleskopů, které budou k dispozici během několika příštích let, bude možné zaznamenat podobné objekty mnohem snáz. To nám umožní lépe porozumět tomu, jak se zformovaly chemické prvky a galaxie ve velmi rané fázi vývoje vesmíru.
Doposud bylo objeveno pouze několik kvasarů a supermasivních černých děr takovéto jasnosti. Nyní chtějí astronomové vypracovat teorii, jak tyto objekty byly schopny tak rychle vyrůst do těchto velikostí tak brzy po vzniku vesmíru.
„Doposud nevíme, jak vyrostly do takové velikosti a tak rychle doslova v prvních dnech trvání vesmíru,“ říká Christian Wolf. „Výzkum je zaměřen na pátrání po dokonce ještě rychleji rostoucích černých dírách.“
Článek bude publikován v Publications of the Astronomical Society of Australia a je nyní dostupný v podobě preprintu na arXiv.org.
Zdroj: https://www.sciencealert.com/fastest-growing-black-hole-sucks-in-half-a-sun-every-day a https://www.space.com/40596-fastest-growing-black-hole-found.html
autor: František Martinek