Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
JWST odhalil masivní hvězdu, která ukončila svůj život explozí v době, kdy byl vesmír ještě mladý. Na 245. zasedání Americké astronomické společnosti v National Harbor v Marylandu představili astronomové některé z nejnovějších a nejzajímavějších objevů vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST). Jedním z těchto objevů byla identifikace nejvzdálenější supernovy, která byla kdy potvrzena. Tyto exploze znamenají konec života masivních hvězd a k této supernově došlo v době, kdy byl vesmír ještě batoletem, přibližně 1,7 miliardy let starým.
David Coulter, postdoktorand na Space Telescope Science Institute (STScI), studoval četné snímky z programu JWST Advanced Deep Extragalactic Survey (JADES), který se zaměřuje na nejstarší galaxie a jejich charakteristiky. Coulter a jeho tým pořídili snímky s odstupem až jednoho roku pomocí kamery pro blízké infračervené záření.
Tým objevil supernovu s katalogovým označením AT2023 ADS-V a více než 80 dalších přechodných jevů (tj. objektů, jejichž svítivost se v průběhu času mění). V případě AT2023 ADS-V umožnily astronomům snímky z let 2022 a 2023 porovnat chování hvězdy v tomto intervalu.
Když masivní hvězda vyčerpá všechno své palivo pro jadernou fúzi, nerovnováha sil způsobí, že se hvězda zhroutí sama do sebe a následně exploduje směrem ven, což se klasifikuje jako supernova II. typu. Hvězdy musí mít alespoň osminásobek hmotnosti našeho Slunce, aby mohly takovou proměnou projít. V tomto případě astronomové odhadují hmotnost předchůdce AT2023 ADS-V na obrovských 20 hmotností Slunce, což je skutečný gigant.
Dávné prostředí AT2023 ADS-V obsahovalo pouze třetinu množství těžkých prvků – těch, které mají více protonů než vodík a helium – které se nacházejí v dnešním „starším“ lokálním vesmíru. Těžké prvky vznikají fúzí v jádrech masivních hvězd, které pak explodují jako supernovy a obohacují jimi vesmír.
AT2023 ADS-V je jen jedním z mnoha přechodných jevů objevených v programu JADES. „Toto je skutečně náš první vzorek toho, jak vypadá vesmír s vysokým středním posuvem pro vědu o přechodných jevech,“ uvedl člen studijního týmu Justin Pierel, rovněž z STScI, v tiskové zprávě. „Snažíme se zjistit, zda se vzdálené supernovy zásadně liší od toho, co vidíme v blízkém vesmíru, nebo zda se mu velmi podobají.“
Jistě budou objeveny i další rané hvězdné exploze. A ty nepochybně poskytnou astronomům úplnější obraz o počátcích vesmíru, kdy jednoduchost začala ustupovat složitějšímu a bohatšímu vesmíru plnému těžších prvků a nakonec vedla ke vzniku života.
Zdroj: https://www.astronomy.com/science/astronomers-find-the-most-distant-supernova-yet/
autor: František Martinek