Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové učinili převratný objev v systému WASP-132. Objevili dvě nové planety, které se vymykají dosavadním představám o planetárních systémech. Jedná se o superzemi v blízkosti horkého jupitera a vzdáleného ledového obra, což zpochybňuje teorii osamělých oběžných drah horkých jupiterů a naznačuje složitou dynamiku více planet.
Objev nových planetárních systémů
Astronomové z Univerzity ve Warwicku a Ženevské univerzity (UNIGE) objevili dvě nové planety mimo naši Sluneční soustavu, které zpochybňují současné vědecké teorie o vzniku planetárních systémů. Tyto dvě exoplanety – vnitřní superzemě a vnější ledový obr – se nacházejí v systému WASP-132 a mění naše chápání toho, jak se vyvíjejí planetární systémy s „horkým jupiterem“.
Horké jupitery jsou masivní planety podobné velikosti jako Jupiter ve Sluneční soustavě, ale obíhají kolem svých hvězd mnohem blíže než Merkur kolem Slunce. Protože v těchto blízkých oblastech není dostatek plynu a prachu pro vznik tak velkých planet, vědci se dlouho domnívali, že horké jupitery vznikají dále od své hvězdy a v průběhu času postupně migrují dovnitř.
Dynamika planetární migrace
Doposud se mělo za to, že horké jupitery existují ve svých soustavách osamoceně, protože jejich migrace dovnitř vytlačuje všechny blízké planety. Objev dvou dalších planet v systému WASP-132 však tuto představu zpochybňuje a naznačuje složitější planetární vývoj, než se dosud všeobecně předpokládalo.
David Armstrong, docent fyziky na Univerzitě ve Warwicku, řekl: „Objev vnitřní superzemě byl vzrušující, protože je obzvláště vzácné najít planety uvnitř drah horkých jupiterů. Provedli jsme intenzivní kampaň s nejmodernějšími přístroji, abychom charakterizovali její hmotnost, hustotu a složení, a odhalili planetu s hustotou podobnou hustotě Země.“
Důsledky pro teorie vzniku planet
Tento planetární objev přidává soustavě WASP-132 další vrstvu složitosti, protože migrace horkého jupitera směrem ke své hvězdě v důsledku dynamických poruch by destabilizovala dráhy ostatních dvou planet. To naznačuje stabilnější „chladnou“ migrační dráhu horkého jupitera v protoplanetárním disku, který obklopuje mladou hvězdu a je místem vzniku planet.
„Systém WASP-132 je pozoruhodnou laboratoří pro studium vzniku a vývoje multiplanetárních systémů. Objev horkého jupitera vedle vnitřní superzemě a vzdáleného obra zpochybňuje naše chápání vzniku a vývoje těchto systémů. Je to poprvé, co jsme takovou konfiguraci pozorovali,“ říká François Bouchy, docent na katedře astronomie Přírodovědecké fakulty UNIGE.
Podrobná pozorování a budoucí výzkum
Horký jupiter oběhne svou hvězdu za sedm dní a tři hodiny, superzemě (kamenná planeta o šestinásobné hmotnosti Země) oběhne hvězdu za pouhých 24 hodin a 17 minut a ledový obr (o pětinásobné hmotnosti Jupitera) oběhne hostitelskou hvězdu za pět let. Přesná měření poloměru a hmotnosti rovněž umožnila určit hustotu a vnitřní složení planet. Ve složení superzemě převažují kovy a křemičitany, podobně jako na Zemi.
Pozorování hvězdy WASP-132 pokračuje, přičemž družice ESA Gaia měří od roku 2014 drobné změny polohy hvězd s cílem odhalit jejich planetární průvodce a vnější hnědé trpaslíky.
Zdroj: https://scitechdaily.com/astronomers-stunned-by-wasp-132s-bizarre-planetary-system/
autor: František Martinek