Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Poslední zbytky života na Zemi budou zničeny asi za 2,8 miliardy roků. Země již bude vyprahlá v důsledku působení umírajícího Slunce, které se v poslední fázi svého života zvětší do podoby rudého obra. Přibližně jednu miliardu let před touto událostí budou na Zemi žít pouze jednobuněčné organismy rozšířené v izolovaných jezerech horké slané vody.
Ponurá vyhlídka? Jistě, avšak poskytuje určité vodítko pro dnešní lovce mimozemského života. Model, který předpovídá vznik izolovaných ostrůvků života v budoucím vývoji Země rovněž vede k závěru, že obyvatelnost planet v okolí jiných hvězd bude mnohem rozmanitější, než se doposud předpokládalo, což dává nové naděje při hledání života v jiných oblastech vesmíru.
Při využití všech znalostí, které máme o naší Zemi a o Slunci, nastínili britští vědci časový harmonogram pro období života na naší planetě, než se ze Slunce stane hvězda typu rudého obra. Dřívější studie modelovaly tento scénář pro Zemi jako celek, avšak Jack O'Malley-James (University of St Andrews) se svými spolupracovníky vzal v úvahu možnost, že by život mohl přežívat například v několika odlehlých lokalitách naší planety.
Slunci podobné hvězdy různé velikosti stárnou různou rychlostí, takže vědecký tým rovněž zjišťoval, jak dlouho se může jednoduchý nebo složitější život rozvíjet na planetě obíhající kolem menší či větší hvězdy.
Tým astronomů zahájil toto modelování zvyšováním teploty na zemském povrchu v rozdílných zeměpisných šířkách v souladu s předpokládanými dlouhodobými změnami oběžných parametrů planety. Jejich model ukázal, že jak Slunce bude stárnout a teplota na Zemi se bude zvyšovat, složitější život bude v ohrožení – rostliny, zvířata, ryby, a nakonec i bezobratlí vyhynou, jakmile teplota stoupne příliš vysoko. Oceány se vypaří, pohyb tektonických desek se bez přítomnosti vody působící jako mazivo zastaví. Posléze zmizí jezera horké slané vody, která budou poskytovat příznivější podmínky ve vyšších zeměpisných šířkách. Následovat je bude voda v chráněných jeskyních či podzemních dutinách. Mikroorganismy žijící v těchto jezerech mohou vládnout Zemi ještě přibližně miliardu let, než definitivně zaniknou.
Použitím tohoto modelu na hvězdy různých velikostí dospěli vědci k závěru, že život by mohl existovat v podobě jednobuněčných organismů na planetách podobných Zemi zhruba první 3 miliardy roků. Složitější život může existovat nesrovnatelně kratší dobu předtím, než hvězda začne „umírat“ a podmínky na planetách znovu začnou být příznivé pouze pro mikroorganismy. Ze statistiky potom vyplývá, že pokud tam někde ve vzdáleném vesmíru existuje cizí život, je mnohem pravděpodobnější, že se bude jednat o mikrobiální život prostě proto, že pro jeho výskyt panují v okolí hvězd příznivé podmínky podstatně delší dobu.
„Spíše než zcela mrtvá tělesa se mohou vyskytovat planety, které právě pomalu směřují ke konci své obyvatelnosti,“ říká Jack O'Malley-James. „Důkaz existence různých typů života někde jinde ve vesmíru by přesto byl neuvěřitelným úspěchem.“
autor: František Martinek