Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Ano, už je tomu skutečně tak. Slunce je v posledním více než roce nebývale klidným tělesem, ačkoli se nám to na první pohled nezdá. Stále vychází a zapadá s pravidelností, na kterou jsou lidé v tomto období zvyklí. My ovšem nyní máme na mysli zcela jinou pravidelnost, na kterou jsou zvyklí především astronomové, kteří se pozorováním naší nejbližší hvězdy zabývají soustavně a dlouhodobě.
Slunce totiž, z doložených zdrojů, již po několik tisíciletí prochází poměrně pravidelným jedenáctiletým cyklem. Zmíněný cyklus se na první pohled projevuje nejvíce počtem a polohou slunečních skvrn. V maximu se jich na slunečním disku nachází velké množství ve dvou tzv. královských pásech, jen několik stupňů na sever i na jih od rovníku. Naopak v období minima se vyskytují časové úseky, kdy se na Slunci neobjeví byť jediná skvrna po dobu delší jak 100 dní v kuse. V současnosti se tedy Slunce nachází právě v minimu, které se ovšem oproti všem předpokladům astronomů již poněkud protáhlo a zatím marně čekáme na nějakou výraznější aktivitu.
Dlouhé období slunečního minima tak zavdává příležitost k nejrůznějším spekulacím, zda-li je s naším Sluncem vše v pořádku a zda máme mít o osud naší životadárné hvězdy obavy. Případně, nenastalo-li nějaké další Maunderovo či Spörerovo minimum.
Jiné zdroje hodnotí toto období ryze statisticky, přičemž z jejich závěrů vyplývá, že zatím nejde o nic jiného, než o běžnou statistickou odchylku, kterých se i v minulosti vyskytlo hned několik.
Nakonec nezbývá, než si počkat, čím nás Slunce překvapí, případně nepřekvapí. I na hvězdárně ve Valašském Meziříčí budeme při našich denních přehledových pozorováních Slunce čekat, co se bude dít dál.
autor: Tomáš Pečiva