Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil fotografii mnoha set tisíc hvězd, pohybujících se uvnitř kulové hvězdokupy M 13, což je jedna z nejjasnějších a nejlépe prozkoumaných kulových hvězdokup na severní polokouli. Tato jiskřící „metropole“ hvězd se dá snadno nalézt na zimní obloze (zvečera nad západním obzorem) v souhvězdí Herkula. Snímek zachycuje pouze část vnitřní oblasti hvězdokupy.
Kulová hvězdokupa M 13, která je domovem více než 100 000 hvězd, se nachází ve vzdálenosti 25 000 světelných let od Země. Hvězdy jsou v ní doslova napěchovány tak blízko sebe, že vytvářejí seskupení podobné kouli o průměru přibližně 150 světelných roků. Hvězdy stráví veškerý svůj život obíháním kolem centra hvězdokupy.
V blízkosti jádra hvězdokupy je hustota hvězd přibližně 100krát vyšší než v okolí našeho Slunce. Tyto hvězdy mohou být občas natěsnány tak blízko sebe, že při explozi ovlivňují jedna druhou, což může vést ke vzniku nových hvězd, označovaných jako „modrý opozdilec“ (blue straggler).
Nejjasnější červené hvězdy v kulové hvězdokupě jsou staří červení obři. Tyto stárnoucí hvězdy již mnohonásobně zvětšily svůj průměr v porovnání s původním rozměrem a značně zchladly. Modrobílé hvězdy jsou naopak nejteplejšími objekty ve hvězdokupě.
Kulové hvězdokupy mohou být nalezeny převážně v tzv. rozsáhlém halo v okolí naší Galaxie. Hvězdokupa M 13 je pouze jednou ze 150 známých kulových hvězdokup, obklopujících naši Galaxii (Mléčnou dráhu).
Kulové hvězdokupy obsahují nejstarší hvězdy ve vesmíru. Pravděpodobně vznikly ještě předtím, než se zformoval plochý disk naší Galaxie, takže jsou starší než všechny zbývající hvězdy v Galaxii. Studiem kulových hvězdokup se tudíž dozvídáme mnoho informací o dávné historii naší rodné Galaxie.
Tato fotografie vznikla složením archivních snímků, pořízených pomocí širokoúhlé kamery WFPC-2 (Wide Field Planetary Camera-2) a kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST. Pro sestavení fotografie byla použita pozorování ze čtyř rozdílných časových období, která se uskutečnila v listopadu 1999, v dubnu 2000, v srpnu 2005 a dubnu 2006.
Zdroj: http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2008/40/image/a/
autor: František Martinek