Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
VLT odhalil bezprostřední okolí dospívající hvězdy.
S pomocí interferometru na VLT se astronomům podařilo zachytit vnitřní oblasti disku hmoty okolo mladé hvězdy. Disk ukazuje, jak hvězda během svého dětství přibírá na hmotnosti.
Astronomové podrobně zkoumali objekt označený jako MWC 147, který leží přibližně 2600 světelných let od Slunce v souhvězdí Monoceros (Jednorožec). MWC 147 náleží do skupiny Herbig Ae/Be, tzn. že se jedná o hvězdy několikrát hmotnější než Slunce, jež díky pohlcování materiálu z okolí neustále přibírají na hmotnosti.
MWC 147 je hvězda stará necelého půl miliónu let a srovnáme-li tento věk se stářím našeho Slunce, které má nyní 4,6 miliardy let, jedná se vlastně o jednodenní mimino [1].
Stefan Kraus, Thomas Preibisch a Keiichi Ohnaka použili sestavu čtyř 8,2 metrových dalekohledů VLT a k pozorování využili světlo ze dvou až tří těchto dalekohledů, napojených na přístroje MIDI a AMBER.
„Při pozorování MWC 174 pomocí VLTI/MIDI a VLTI/AMBER jsme zkombinovali snímky z blízké a střední infračervené oblasti. Poprvé jsme změřili velikost disku okolo hvězdy v takto velkém rozsahu vlnových délek [2],“ řekl Stefan Kraus, šéfredaktor publikovaných studií. „Různé vlnové délky odpovídají různým teplotám a umožňují nám poodhalit tvar disku ve větším měřítku. Na druhou stranu nám ale komplikují určení, jak se mění teplota v závislosti na vzdálenosti od hvězdy.“
Blízká infračervená oblast odhalila až několik tisíc stupňů horký materiál v nejbližším okolí hvězdy, zatímco střední infračervená oblast ukázala dále od středu disku oblasti chladnější.
Pozorování ukázala, že teplota v závislosti na vzdálenosti od hvězdy klesá mnohem prudčeji, než předpokládají současné modely. Většina blízkého infračerveného světla pochází z horkého materiálu ve vzdálenosti menší než 1-2 AU (1 AU = střední vzdálenost Země od Slunce). Z důvodu silného záření však v takovéto vzdálenosti od hvězdy nemůže existovat, neboť by se zahřál a zničil.
„Abychom zcela porozuměli našim pozorováním, provedli jsme podrobné výpočty a dospěli k závěru, že jsme jednak pozorovali vnější prachový disk, ale také silnou emisi pocházející z horkého plynu ve vnitřním disku,“ vysvětluje Kraus. „Disk okolo hvězdy nepovažujeme za pasivní, ale za aktivní a my tak pozorujeme hmotu, která přechází z vnějšího disku ke vznikající hvězdě.“
Model, který nejlépe odpovídá pozorování, předpokládá, že se disk rozprostírá do vzdálenosti 100 AU od svého středu. Hvězda v centru disku nabírá hmotnost rychlostí sedmi miliontin hmotnosti Slunce za rok.
„Naše pozorování ukazuje sílu VLT při zkoumání vnitřní struktury disků mladých hvězd a odhaluje, jak hvězdy dosahují svých konečných hmotností,“ říká Stefan Kraus.
Multimedia: http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2008/phot-03-08.html
Zdroj: http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2008/pr-03-08.html
autor: Tomáš Mohler