velké skromnost.
.png)
26.06.2024
Program MIRI Mid-Infrared Disk Survey (MINDS) využívá přístroj MIRI (Mid-Infrared Instrument) Vesmírného dalekohledu Jamese Webba ke studiu chemických a fyzikálních vlastností disků kolem mladých hvězd, aby astronomové porozuměli možnému vzniku planet. Vesmírný teleskop Jamese Webba objevil velké množství plynů bohatých na uhlík, které slouží jako přísady pro budoucí planety kolem hvězd s velmi nízkou hmotností, ale s nedostatkem sloučenin bohatých na kyslík, což naznačuje, že taková prostředí by mohla hostit chemicky odlišné kamenné planety.
24.06.2024
Připojený obrázek ukazuje galaxii vznikající jen několik set milionů let po Velkém třesku, kdy byl vesmír během éry reionizace směsí průhledného a neprůhledného plynu. Data z Vesmírného teleskopu Jamese Webba ukazují, že v sousedství těchto raných galaxií je hodně chladného neutrálního plynu – a že plyn může být hustší, než se očekávalo. Webbův teleskop pozoroval tyto galaxie v rámci svého průzkumu Cosmic Evolution Early Release Science (CEERS) několik měsíců poté, co začal v roce 2022 provádět pozorování. CEERS zahrnuje snímky i spektra ze spektrografu NIRSpec (Near-Infrared Spectrograph). Data z CEERS byla okamžitě zveřejněna na podporu objevů, jako je tento, v rámci Webbova programu Early Release Science (ERS).
22.06.2024
V novém článku astrofyzikové pod vedením Bostonské univerzity (BU) vypočítali pravděpodobnost, že Země byla vystavena studeným, drsným mezihvězdným mračnům, což je jev, který se dříve v geologických klimatických modelech nezvažoval. Na krátkou dobu před miliony let mohla být Země zbavena ochranného plazmového štítu Slunce, zvaného heliosféra, který je na připojeném obrázku znázorněn jako tmavě šedá bublina na pozadí mezihvězdného prostoru. Podle nového výzkumu to mohlo vystavit Zemi vysokým úrovním radiace a ovlivnit její klima.
20.06.2024
Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) objevil pozoruhodný počet vzdálených supernov, což poskytuje nový pohled na strukturu a expanzi raného vesmíru. To zahrnuje detekci supernov typu Ia na bezprecedentní vzdálenosti, což přispívá k našemu pochopení vesmírných vzdáleností a expanze vesmíru. Webbův teleskop našel v raném vesmíru 10krát více supernov, než bylo známo. Ukázalo se, že vesmírný teleskop Jamese Webba vyniká jako lovec supernov! Díky své extrémní citlivosti v infračerveném spektru objevuje vzdálené supernovy téměř všude, kam se podívá.
18.06.2024
Nová studie poskytuje jasný důkaz, že vnitřní jádro Země začalo snižovat svou rychlost rotace kolem roku 2010. Vědci z USC (University of Southern California) prokázali, že vnitřní jádro Země se zpomaluje ve vztahu k povrchu planety, jak ukazuje nový výzkum zveřejněný v Nature. Pohyb vnitřního jádra je diskutován vědeckou komunitou již dvě desetiletí, přičemž některé výzkumy naznačují, že vnitřní jádro rotuje rychleji než povrch planety. Nová studie USC poskytuje jednoznačný důkaz, že vnitřní jádro začalo kolem roku 2010 snižovat svou rychlost a otáčelo se pomaleji než zemský povrch.
17.06.2024
Slabý meteorický roj červnových ro-Drakonid (JRD, IAU MDC 0686) byl poprvé popsán v roce 2018 (P. Jenniskens) na základě dráhové analýzy pouhých 23 meteorů tohoto roje. Jedná se o meteorický roj kometárního původu s mateřským tělesem dlouhoperiodickou kometou (skupina komet 1P/Halley) s radiantem v souhvězdí Draka. Meteory tohoto roje tedy nejsou často pozorovány a ještě vzácnější jsou jasné bolidy, jako byl bolid 20240602_204346, který byl pozorován kamerami sítě CEMeNt (Central European MetEor NeTwork).
22.05.2024
V minulé zprávě jsme popisovali analýzu erupcí pozorovaných u zákrytové dvojhvězdy GJ 3236 Cas v letech 2015 – 2023. Do grafu vztahu mezi energií erupcí a jejich četností můžeme také započítat i erupce pozorované během šestidenní kampaně na přelomu let 2016-17 pomocí jednometrového dalekohledu Piszkéstetoi Obszervatórium v Maďarsku. Pozorovací čas vyjednal Marek Skarka z Astronomického ústavu v Ondřejově během jeho stáže v Maďarsku. Při této kampani bylo zaznamenáno 25 erupcí ve filtru B, pro které můžeme vypočítat celkovou uvolněnou energii. Jako vstupní informace pro výpočet potřebujeme znát celkový zářivý výkon dvojhvězdy (9,09.1024 W), amplitudu zjasnění během erupce a délku trvání erupce.
14.05.2024
Na pozadí zuřících poruch v magnetosféře Země způsobených slunečním větrem, které byly nejsilnější od listopadu 2003, byl kamerami sítě CEMeNt zaznamenán 10. 5. 2024 v pozdních večerních hodinách (22h43m23s SELČ) velmi pomalý bolid. Bolid byl zaznamenán dvěma kamerami na Hvězdárně Valašské Meziříčí, kamerami na Hvězdárně Vsetín, Ždánice a Kysucké Nové Mesto a na soukromé stanici v Jablonci u Trnavy. Rovněž bylo zaznamenáno spektrum tohoto poměrně jasného a pomalého meteoru. V kombinaci s probíhající geomagnetickou bouří se tak pozorovatelům naskytl velmi zajímavý pohled na kombinaci obou úkazů probíhajících v atmosféře Země.
11.05.2024
Meteorický roj Eta Aquarid patří původem, stejně jako říjnové Orionidy, k nejznámější a nejslavnější kometě – Halleyově. Na rozdíl od Orionid, jejichž radiant vychází nad obzor v pozdních večerních hodinách, radiant Eta Aquarid vychází zhruba tři hodiny před východem Slunce. Proto můžeme pozorovat meteory tohoto roje pouze těsně před svítáním. Právě tak tomu bylo 9. 5. 2024 v brzkých ranních hodinách (4h19m44s SELČ), kdy byl přehledovými kamerami sítě CEMeNt zachycen jasný meteor (bolid), jehož celková ablační dráha přesáhla 98 km. Zachycen byl dvěma kamerami na Hvězdárně Valašské Meziříčí a také kamerami na hvězdárnách Vsetín a Ždánice. Bylo také zachyceno spektrum tohoto jasného meteoru jedním spektrografem na Hvězdárně Valašské Meziříčí, který je v testovacím provozu a poskytuje spektra meteorů ve vysokém rozlišení.
24.04.2024
Program pozorování proměnných hvězd na hvězdárně ve Valašském Meziříčí se v posledních letech věnuje mimo jiné i eruptivním hvězdám. Dlouhodobé monitorování vybraných objektů přináší nové zajímavé poznatky. Konkrétně u zákrytové dvojhvězdy s pozorovanou chromosférickou aktivitou GJ 3236 Cas jsou určité náznaky dlouhodobých změn aktivity, která by mohla být podobná tomu, co pozorujeme u Slunce jako jedenáctiletý cyklus. Je možné také porovnávat aktivitu GJ 3236 Cas se Sluncem.
03.06.2024
Poslední květnovou středu roku 2024 se v areálu Hvězdárny Valašské Meziříčí, p. o. uskutečnilo setkání partnerů projektu Kulturního a kreativního centra – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. V současné době finišují přípravy pro zahájení samotné stavby nového objektu, ale stejně tak se snažíme nacházet a rozvíjet spolupráci s řadou partnerů, kteří nám mohou s činností v nových prostorách pomoci.
14.04.2024
Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
18.03.2024
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy.
Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
05.01.2024
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
15.12.2023
V letošním roce uplynulo 100 let od narození Ing. Bohumila Malečka CSc., který působil na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v letech 1961-1989 nejen jako ředitel, ale i jako odborný pracovník a organizátor sítě pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Vystudovaný geoget se specializací na astronomickou geodézii.
14.09.2021
Tým astronomů využívající dalekohled ESO/VLT získal dosud nejostřejší a nejpodrobnější záběry planetky Kleopatra. Pozorování vědcům umožnila určit tvar a zpřesnit hmotnost tohoto podivného asteroidu, který svým vzhledem připomíná velkou kost. Výzkum přinesl nové poznatky, které vysvětlují, jak tato planetka a její dva měsíce vznikly.
11.08.2021
Tým astronomů použil dalekohled ESO/VLT v Chile, aby osvětlil povahu planet připomínajících dobře známá tělesa Sluneční soustavy ale obíhajících v planetárním systému kolem nedaleké hvězdy L 98-59. Pozorování přineslo hned několik objevů. Vědcům se podařilo určit, že jedna z planet má poloviční hmotnost než Venuše a je tak nejlehčím tělesem, jaké bylo dosud zaznamenáno metodou měření radiálních rychlostí. Další z planet tohoto systému je pravděpodobně pokryta oceánem. Nalezli také známky možné celkově již páté planety v této soustavě, která by mohla ležet v obyvatelné zóně hvězdy L 98-59.
25.07.2021
Díky radioteleskopu ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, se astronomům vůbec poprvé podařilo spolehlivě identifikovat přítomnost zárodečného disku hmoty kolem planety ležící mimo Sluneční soustavu. Pozorování přináší zcela nové informace o procesech, jakými se v mladých hvězdných systémech formují planety a jejich měsíce.
20.07.2021
Astronomové zveřejnili nové snímky nedalekých galaxií, které na těchto působivých záběrech připomínají pestrobarevný kosmický ohňostroj. Fotografie pořízené dalekohledem ESO/VLT zachycují různé části galaxií v odlišných barvách, což astronomům umožňuje odhalit polohu skupin mladých hvězd obklopených ohřátým plynem. Kombinací těchto pozorování s daty pořízenými radioteleskopem ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, by vědci rádi odpověděli na otázku, co nutí oblaky plynu tvořit nové hvězdy.
18.06.2021
Když na konci roku 2019 a na začátku roku 2020 viditelně zeslábla jasná oranžová hvězda Betelgeuse ze známého souhvězdí Orion, byli vědci v rozpacích. Astronomové nyní zveřejnili nové snímky této hvězdy pořízené dalekohledem ESO/VLT na Observatoři Paranal, které dokumentují, jak se její jasnost měnila. Provedený výzkum odhalil, že hvězda byla částečně zakryta oblakem prachu. Podařilo se tak vyřešit záhadu ‚Velkého pohasnutí Betelgeuse‘.
